10.01.20

Opouštím Irsko a mířím za polární kruh! / 2



To je nadšení, že po dvou a půl letech zase píšu do štítku "Norsko"! Týdenní spaní pod stanem a vysokohorské tůry na Preikestolen a Kjerag, lovení lososů a pozorování tuleňů v Kjeragboltenu, cesty trajektem a procházky Stavangerem - ve dvou - ty teď pro změnu nahradí celých SEDM NOCÍ, cca 350 KM SEVERNĚ ZA POLÁRNÍM KRUHEM, na severu Norska, ve městě TROMSO - a JEN JÁ SAMA...!!

A jak se to stalo? Tento příběh pro vás bude asi celkem nuda, ale pro mě už jen cesta ke koupi letenek a zaplacení airbnb byla taková dobrodružná a dramatická tůra mým vlastním "psyché" :D (Ok, možná, že kniha Ženy, které běhaly s vlky mě poznamenala víc, než si uvědomuju) Všechny důvody, myšlenkový pochody a tak, to vám ani popisovat nebudu, protože to ani popsat nejde. Ani sto grafů by na to nestačilo. Ale řeknu vám, že jsem strávila komplet tři dny non stop v totálním tranzu. Hlava mi pracovala tak moc, až jsem z toho měla v půldenních intervalech silný bolesti hlavy, v noci jsem usínala až po páté ráno a vlastně jsem vůbec nevěděla, co dělat.


Životní křižovatky. Momenty, kdy se musíte rozhodnout pro A nebo pro B. Obojí je tak trochu super a tak trochu na prd. 

A? B? Co z toho? Co z toho je pro mě lepší? Když jsem se nakonec rozhodla pro opuštění Irska a že vezmu pracovní místo v Česku, bylo mi z toho sice dost divně, měla jsem z poloviny radost a byla jsem nadšená a z poloviny jsem byla zklamaná a smutná - ale hlavní bylo, že JSEM MĚLA PLÁN a věděla, co bude další krok. A najednou bylo zase čeho se chytit a z čeho vycházet a najednou jsem dokázala zase trochu plánovat a vidět do budoucnosti. Zhruba, obrysově, víte jak... Prostě to zase všechno dávalo nějakej smysl.

A mezi tím vším jsem navíc proplouvala náladama typu, že NUTNĚ POTŘEBUJU udělat něco extra, něco velkýho, něco, co mě nabije novou energií, co mě povzbudí, dodá sebedůvěru, co mě prostě zase OŽIVÍ, co mě popostrčí a co celou tuhle změnu zpečetí. Julia Roberts v Jíst, meditovat, milovat mi vždycky přišla strašně nesympatická, hysterická, psychicky narušená a pomatená. Od té doby, co jsem se odstěhovala do Irska, jsem ji naprosto chápala. A teď ji chápu už ale úplně na sto procent. Asi jsem taky psychicky narušená a pomatená... :D Ale čert to vem. To, že SOLO CESTOVÁNÍ léčí, pomáhá a tříbí mysl, to je věc nezpochybnitelná. Stejně tak, jako další dvě věci. Postavit se vlastnímu strachu a taky splnit si svůj velkej sen. No a proč to všechno nespojit dohromady? (I když, strach ze solo cestování už nemám, nicméně za polárním kruhem jsem ještě sama nebyla, takže jsem z toho minimálně trošičku nervozní).

A přiznejme si, že takovou duševní hygienu potřebujeme občas všichni, byť v trochu jiné formě. A kdo říká, že ne, ten kecá.

Solo výlet do Londýna by mi asi nepomohl stejně, jako solo výlet někam, kam jsem vždycky strašně chtěla, ale pořád jsem to odkládala, protože to nebylo úplně standardní, úplně běžný, úplně klasický. Nesnila jsem o easy eurovíkendech, ani válečkách u moře (i když je mám taky ráda, já cestuju obecně ráda, ale vítejak...mluvíme o SNECH).

Já vždy chtěla na SEVER, kde se v noci na obloze spícím lidem nad hlavou potají objevuje a zase mizí polární záře, kde se u břehu potulují velryby, po lesích pobíhají sobi a kde polární lišky dávaj dobrou noc. 

Přísahám, že jsem kontrolovala ceny letenek celé ty tři dny v kuse. Z toho asi 6x jsem byla už asi jen jeden krok od zaplacení, ale vždy jsem si nakonec řekla..."Ty, Terezo, neděláš náhodou velikou pitomost? Vážně tam chceš jet sama? Jseš si tím jistá? Není to tím, že jseš už unavená a v polospánku? Až vstaneš a budeš mít čistší hlavu, zblázníš se z toho, cos provedla... Promysli si to pořádně. Nedělej to..."

Co mě nakonec přimělo JET?

  • Roxy, kolegyně z práce. Už jsem o ní psala. Ta, co mi dala k Vánocům Mandarínský kachny (článek o tom ZDE). Ona sama si jednou koupila solo výlet do Dominikánské republiky a půl hodiny mi vykládala, že jet na dovolenou sama je to nejlepší, co pro sebe člověk může udělat... A že pokud pojedu na místo, o kterým už léta sním, tak TO BUDU MILOVAT a ohromě mi to pomůže srovnat si ten chaos v hlavě. Priority, plány, cíle, co chci a co nehcci. Plus úžasný zážitky.
  • Je to už přes půl roku, co mi umřela kamarádka. Bylo jí 25 let. Nechci to tu vůbec nijak rozvádět, jen bych ráda poznamenala, že odkládat věci "na později" se nevyplácí. Zítřek nám nikdo neslíbil....natož pak "příští rok". Zní to krutě, ale je to bohužel tak. Plňme si svoje sny a na peníze a "střídmost" a "normálnost" tolik nehleďme. Táhne vás to do Maroka, jeďte tam. Nenechte se zase ukolíbat dovolenou v Chorvatsku, kde jste byli už šestkrát a stejně nakonec zas až o tolik levněji to Chorvatsko nevyjde...
  • Peníze budou, my nebudem. Investice do zážitků a cestování je podle mě nejlepší. 
  • Šílenosti a hurá plány tvoří nejlepší vzpomínky
  • Nerada bych jednoho dne litovala, že jsem ve svým životě neudělala tolik věcí, který jsem vždy udělat chtěla...protože jsem se bála, protože jsem je odkládala, protože jsem na něco nebo někoho čekala, protože, blablabla.... Litujeme spíš toho, co jsme neudělali, než toho, co jsme udělali...
  • Norsko je bezpečná oblast pro solo cestu. Není se čeho bát. Na ledě můžu uklouznout a zlomit si nohu i v Krkonoších.
  • Není to žádná divočina. Tromso je normální město a má 70 tisíc obyvatel.
  • Sama nebudu, lidi jsou všude. 
  • Splním si obrovskej sen, odškrtnu si ho a můžu se soustředit zase na další a posunout se dál...
  • A dokážu to sama, což je forma samstatnosti, kterou jsem vždy obdivovala a vždycky jsem taková chtěla být...
  • Ty travel videa na youtube - viz úvod článku - BOŽE! 
  • Byla bych prostě blbá, kdybych nejela. 
  • Polární záře, sníh, kupy sněhu, norský domečky, lodě a přístav, norskej čistej vzduch, sobi, polární psi, SAMI kultura, táboráky uprostřed polární planiny s večeří a povídáním místních, Arktická katedrála, hory, velryby, tuleni....mám pokračovat?
  • TOHLE VIDEO:


A tak jsem v pondělí, 6. ledna po třetí ráno klikla na "PROCEED THE PAYMENT" / "ZAPLATIT" a prostě se DO TÉ VODY HODILA. Já vím, že to není zas tak "big deal", že si říkáte, že přeháním. Jenže tím, že jsem odsouhlasila a hlavně zaplatila výlet do Norska, tím jsem zárveň potvrdila, že skutečně opustím Irsko, protože to platím místo mýho nájmu a taky letím z Prahy. Takže to prostě znamenalo potvrzení odjezdu. Potvrzení konce jedné etapy. A tím pádem VELIKOU ZMĚNU, kterou jsem vůbec nečekala, ani neplánovala. A já nevím, jestli to víte, ale já se obecně změn strašně bojím...

Když jsem to řekla Roxy, dala mi HIGH FIVE a objala mě. 

Další kolegyně, Ewelina, obrovská fanynka Norska, ta mi taky řekla, že nic lepšího jsem udělat nemohla a nadšeně si o mých plánech se mnou povídala asi půl hodiny a že se nemůže dočkat, až budu postovat stories na instagram :D 

Elena, moje spolubydlící, ta byla taky nadšená, a prý zná v Tromso pár lidí a ví, že je to tam vážně boží. 

A já sama jsem od té doby začala sledovat videa polární záře před spaním, představuju si, jak budu navlečená jako eskymák číhat někde v horách (s organizovaným výletem, tudíž ne sama, neboj mami) na auroru borealis, až všechno nafotím a budu o tom psát na blog, až uvidím velryby a soby a tu slavnou arktickou katedrálu...a to a tamto. Těším se, až budu jednou svým dětem a vnoučatům vykládat o tom, jaká jsem byla cool mladice, co cestovala tam a támhle... a je to při tom nebude vůbec zajímat .... pak jim dám pár korun jako kapesný, čokoládu a další dva týdny je neuvidim :D

Ohromě se těším a jsem nadšená.

Letenky a ubytování jsou koupený. Je to oficiální. Jedu na konci února.

Chci si jako WARM UP přečíst tu knížku, o které jsem tu kdysi před tím psala, ARCTIC DREAMS od Barry Lopez.

A o organizačních věcech, co a jak, na co si dát pozor před nákupem letenek, o tom napíšu v samostatným článku. 
Dělala jsem trošku online průzkum a přišla na pár užitečných vychytávek!

Takže tak :)

Opouštím Irsko.
Mířím do Česka.
A taky za polární kruh.
Prostě někam mířím a nepřešlapuju nejistě na jednom místě, což je super...:)


WRITTEN BY TEREZA



Žádné komentáře:

Okomentovat