22.11.19

Listopadový Howth Cliff Walk


Jak já bych si přála psát sem častěji, pravidelně a nějak víc smysluplně a informativně... Zatím se ale z Irska ozývám spíš jen sporadicky a to jen tak krátce a útržkovitě. Přitom mám tolik nápadů na články a tolik věcí, o kterých bych ráda psala... Podzim už si pomalu předává štafetu se zimou, ve čtyři je tma jak v pytli a ještě v osm ráno má člověk pocit, že před chvílí byla půlnoc. Jsem unavená, bez motivace a nejradši bych celý dny spala. Takže když přijdu z práce, skáču rovnou šipku do postele. Je jedno, jestli končím v půl 3, nebo v 8. V obou případech už je minimálně šero, nebo tma. No a ráno, to aby mě ven z peřin tahalo stádo volů. O počasí se radši ani zmiňovat nebudu. PRŠÍ NONSTOP. A když výjimečně svítí suníčko, máme zde všichni chuť bouchnout šáňo :D


Už jsem si konečně oficiálně zapsala IELTS zkoušku z angličtiny. Vzhledem k tomu, že se jedná o akademic level a potřebuju dosáhnout téměř plného počtu bodů, aby mě zde zaregistrovali jako zubního lékaře, bez učení to asi jen tak neprojde. A co jsem zatím s tím mým slavným učením udělala? Koupila si dvě učebnice, pár zvýrazňovačů a tím to hasne... Jak já se s tím v tom lednu poperu, na to radši zatím ani nechci myslet. Pořád si říkám, že mě přece nerozhodí po všech těch farmakologiích, anatomiích, histologiích, fyziologiích a patofyziologiích "JEDNA BLBÁ ANGLIČTINA"? Jenže...vážení, dát čtení, psaní, gramatiku a poslech na plnej počet, to asi nebude jen tak zadara. Bojim se! DRŽTE MI PALCE. A já sama sobě slíbím, že se už ale fakt začnu učit... Další věc - už jsem si koupila letenky domů. Na letošní Vánoce se těším asi tak, jako ještě nikdy! :)




HOWTH / CLIFF WALK 
Jednoho dne bych ráda napsala podrobnější článek o tom, jaký to je zde pracovat jako zubní sestra. Co to obnáší, co je k tomu potřeba, v čem je to fajn a v čem zas úplně na prd... Nicméně, teď spíš napíšu o něčem z příjemnějšího a míň profesionálního soudku... Minulý víkend mě tu navštívila moje drahá sestřenička, novopečená paní doktorka internistka... (Jsem nejvíc pyšná!) Pár budoucích článků bude konečně zase po dlouhé době mírně "cestovatelských", protože jsme toho stihly docela hodně! :) A to hlavně v Severním Irsku, kde jsem naposledy byla vloni v květnu, takže jsem byla nadšením bez sebe, že jsem se zas podívala někam dál od města a oprášila staré vzpomínky. Ale Howth, jak vidno, proběhl taky. To už je taková dublinská klasika!


Howth dostává v listopadu zase úplně jinou atmosféru a halí se do úplně jiných barev. Vše je zbarveno do hněda a je tu takové to správné podzimní dušičkové (nebo, chcete-li, halloweenové) ponuro. Nevím, jak je to možný, ale sem tam tu i v tuto dobu kvete žlutý "gorse", čili irský kaktus. O tom jsem si myslela, že je převážně jarní a letní keř, ale jak vidno, vidět ho zde můžete opravdu celoročně. Naopak, můj oblíbený fialový vřes, ten je tu opravdu jen přes léto. Přidávám pár fotek, které jsem absolutně nijak neupravovala - fotky skoro vždy přidávám v tom nejvíc RAW stavu - tak, jak jsem je vyfotila. myslím, že můj foťák kreslí hezky a já mám ráda autentičnost. A jak můžete vidět, ponuré to tam zkrátka opravdu BYLO, tak proč bych vám lhala a barvám přidávala na sytosti? :)



Doufám, že máte všichni fajn listopad a jíte dost zázvoru a pomerančů - já musím zaklepat, ale nachlazení se zatím úspěšně vyhýbám! A trochu si myslím, že je to právě díky tomu, že žiju z jablek, pomerančů a občas vypálim červa pořádnou irskou whiskey! :D 


Written by:
Tereza












Žádné komentáře:

Okomentovat