14.10.19

Tři dny doma v Česku a o tom, jak si Brazilci myslí, že makový buchty jsou horší, než kouření opia.


(Babiččin květináč na zahradě - skoro stoletý keramický rendlík po prababičce)

Sedím v dvoupatrovém modrožlutém autobuse na cestě z Blanchardstown, kde jsem měla kurz resuscitace a sepisuju mamce zprávu s veledůležitou objednávkou. Dala bych si nějaký buchty od babičky - jedno jaký, hlavně ať je tam MÁK!!!, řízek se salátem a fazolovej guláš... Po třech měsících jedu na tři dny domů na Moravu a nemůžu se dočkat! Všichni se mnou budete souhlasit, že žádný jídlo, který si uvaříte, nikdy nebude chutnat stejně dobře a "domácky", jako TO od mamky, či od babičky a tak jsem byla na tu naši domácí stravu opravdu ultra natěšená. Zejména na ty buchty.

Dva týdny na to končím v pátek odpoledne v práci, sedám na autobus na O'Connell street a vyrážím na letiště. Dvě hodinky v letadle strávím čtením nového bestselleru od Yuvala Noah Harariho (21 Lessons of 21st century) a pak další dvě ve vlaku, které jsem strávila vší silou zůstat vzhůru, protože bylo už po půlnoci, já už byla jak palicí praštěná po hlavě, oči se mi zavíraly a opravdu nerada bych dojela až do Brna. Kulturní šok na pražském hlavním nádraží mě opět neminul, takže jsem si zas jednou připadala jako DOMA - ve východní (ehm, pardon, střední) Evropě :D Nechápejte mě špatně! Já to naše čecháčkovství mám vlastně upřímně ráda....a tak jsem si skupinku baťůžkářků ve sportovním tancující na znělku z Maxipsa Fíka, kterou kdosi zvesela vybrnkával na piáno, upřímně vychutnala. A taky mě pobavil fakt, že už v letištní hale před bránou "Prague" polovina lidí šustila se svačinama v pytlících :) Člověk se tomu může smát jak chce, ale tomu pocitu, že jseš "mezi svejma" se nedá utéct. Je to prostě tlupová záležitost! (Až mně bylo líto, že jsem si do toho alobalu taky nezabalila nějakej ten chleba se sýrem a šunkou...)


Mamka na mě čeká ve dvě ráno u nádraží v Blansku a vyrážíme domů. Po pár měsících zase spím ve své posteli, ve svém pokoji a přijde mi, jako bych odtud ani nikdy neodjela. Ten zvláštní pocit návratu domů po delší době je přirovnatelný k tomu, jako by se vám celá ta nepřítomnost vlastně jenom zdála a vlastně se vůbec ani fyzicky nestala. Zkrátka, jako byste snad ani nikdy neodešli. A to je prostě tím, že máte dané místo zaryté pod kůží víc, než jste schopni si vůbec připustit. A není se čemu divit. Ve svém pokoji v domku uprostřed polí a lesů jsem strávila předešlých šestnáct let středoškolského a vysokoškolského života za psacím stolem, s krátkými cestovními pauzami a jedním rokem bydlení v Brně. Začalo to učebnicí dějepisu, pokračovalo Netterovými anatomickými atlasy a končilo skriptama ke státnicícm.

Ten víkend měla babička narozeniny, tudíž o příležitost k nekonečnému hodování navíc. Navaříno, napečíno, dva druhy buchet, roštěná, sekaná, řízek s bramborovým salátem, následně mamčin fazolovej guláš dle mé objednávky, kafe, typické české zákusky a la laskonka, štafetka, špička a indiánek a jedna dublinská Butlers bonboniéra. Myslím, že jsem nabírala rychlostí půl dne = půl kila. A bylo mi to fuk. Jo a taky KYSELÝ OKURKY. Lahůdka, vážení. A ne, těhotná fakt nejsem.

A jak je to s tím mákem?


Nevím, jestli to víte, ale užití MÁKU v kuchyni je ve světě docela rarita. Třeba v Irsku nikde neseženete pečivo s mákem - a když už, tak je jím ona buchta jen mírně "posypaná" a u zmínky, že vaše babička dává do buchet spooooustu máku, se na vás zejména lidi z Jižní Ameriky (ale i Irové, Italové a Francouzi) koukají jako minimálně na drogového dealera. "A jaký to je? Jak se po tom cítíš?" Bohužel jsem mockrát na tuto otázku musela odpovědět "Přežraně." a následně to dovysvětlit tím, že MÁK je tradiční a neškodná východoevropská ingredience do sladkého pečiva, která vám žádný psychedelický stav nedá, leda že by se "nebe v hubě" aka "pocit blaženosti" ve spojení s vynikajícím jídlem, dal přirovnat několikahodinovému opiovému rauši. Ale to já nevím.... Takže NE. MÁK je sice z makovic, ale maková buchta nemá s kouřením opia opravdu nic společného. Nevěřili byste, kolik nadšených a následně zklamaných brazilských tváří jsem už po této konverzaci viděla!

Ale vysvětlujte to Irům! Nikde se prostě nedá sehnat ani makovec, natož samotný mák, abyste si ten makovec alespoň napekli doma ke snídani! Já makovec miluju a opravdu mi zde chybí... (Možná se tu "někde" mák na pečení přecejen sehnat dá, ale nerada bych se zapletla do nějakých temných drogových praktik v dublinském podsvětí. By mě ještě zavřeli.)

Jednou jsem v obchodě narazila na buchtu, která byla lehce posypaná mákem. Přinesla jsem si ji domů a pak na dotazy "Co je to černý?" odpověděla "To je mák - "poppy seeds!" Následně se kolem mě seběhla tlupa NEČECHŮ s jiskřičkama v očích a dalšími a dalšími dotazy. Když jsem některým z nich chtěla dát ochutnat, odmítli s dodáním, že "Oni na tyhle věci moc nejsou...", respektive, že drogy neberou a vlastně s tím nechcou mít nic společnýho a radši se tiše odebrali do svých pokojů.

A to je, vážení, TRUE STORY.

My Slované jsme prostě neskutečně vostří, že si plníme buchty opiem v tom nejvíc RAW stavu a pravidelně se sjíždíme u babiček při nedělním sledování Receptáře prima nápadů, občas dokonce za psychedelických zvuků písně "Ta jižní Morava je jistě krásná zem.", jež nám navozuje extatické pocity nirvany.

Maková Panenka dostává v této souvislosti taky docela nový rozměr. 
Je to vlastně něco, jako absinthová "Green fairy", čili "Zelená víla". 
Drogový metaforický maskot!


Nicméně. Celé tři dny jsem prakticky jen jedla. A bylo to boží. Poslední den jsme se vydali s našima na výlet do Sloupskošošůvských jeskyní a pak už jsem další den opět sedla na vlak a odjela do Prahy na letiště. Příjezd do Irska neproběhl zrovna hladce, protože jsem chtěla ušetřit za taxika a tak jsem přijela "šalinou", čili Luasem na nejbližší místo k mému bytu a pak se tahala kilák a půl s dvacetikilovým kufrem V TOM NEJVĚTŠÍM SLEJVÁKU EVER a nadávala jak špaček, že jsem měla radši zůstat doma!!


Děda mi dal starý foťák na film. Koupila jsem si tři filmy a už vesele fotím. Vzala jsem si ho do Irska spolu s mým polaroidem...:) Jsem trošku blázen.


Krásný západ slunce v mém rodném městě...miluju.


Žádné komentáře:

Okomentovat