29.10.19

Přečteno : Ženy, které běhaly s vlky


Konečně jsem se zase dostala k přečtení knížky v angličtině. A to rovnou v ne úplně lehké angličtině a ne zrovna jen o dvou stech stránkách. Nelituju! Tahle časová investice (četla jsem ji docela dlouho) se opravdu vyplatila. Pokud jste schopni přečíst si tento poklad od Clarissy Pincoly Estés v originále, udělejte to. Myslím si totiž, že český překlad není úplně povedený a že spousta věcí ne úplně správně vyzní. Oproti tomu angličtina je v téhle knížce krásná, poetická a působí opravdu skoro až magicky a mysticky. Vypravěčství a navození tajemné atmosféry se Clarrise nedá upřít. Tak a teď už přejdu k tomu, o čem že ta knížka vlastně je a k čemu je vlastně dobrá.

Jednoduché na vysvětlení to nebude, ale pokusím se.

V prvé řadě chci poznamenat, že to NENÍ feministická knížka. Nebojuje ani za rovnoprávnost žen, ani za nadřazenost žen. Neshazuje muže. Neznehodnocuje muže. Ženství v téhle knížce funguje jako naprosto separé věc, na kterou se pohlíží v celém spektru souvislostí. A to v souvislostech co se týče přírody, intuice, mentálních schopností, rolí ženy v průběhu života, nebo jednotlivých individuálních (např. profesních) rolí. Hlavní poselství této knížky je pochopení jednotlivých aspektů v životě ženy a to jak těch reálných a hmatatelných, tak těch psychických a mentálních.


Z pohádky o moudré Vasilise. Napadlo vás někdy, co vlastně symbolizuje Baba Yaga? :) 

V dnešní době technických vymožeností, stresu, spěchu a přebytků informací se nedá vyhnout tomu, že člověk snadno ztrácí kontakt s přírodou. A tím se nemyslí jen kontakt s lesem, půdou, polem, nebo mořem. Tím se myslí s přírodou aka PŘIROZENOSTÍ = DIVOKOSTÍ. Respektive kontakt SÁM SE SEBOU. VNÍMÁNÍ VLASTNÍ INTUICE. VNÍMÁNÍ SEBE, SVÉ MYSLI, SVÉHO TĚLA. Společnost z nás udělala superženy. Stíháme rodinu, vztahy, kariéru, péči o domácnost. A je to tak správně - taková je doba. Co je ale špatně - ztrácíme naprosto nezbytný kontakt s vlastním divokým já. S přírodou. S jejími cykly. S našimi vlastními tělesnými cykly. Naše divoké já je uvězněno někde uvnitř choulící se v klubíčku a spí. Sem tam se na moment probudí, aby za nás jednalo v momentě nouze. V momentě, kdy je nezbytné řešení situace pomocí PUDŮ. Ať už se jedná o situaci čistě stresovou, nebo třeba tak přirozenou, jako je porod, nebo i sex. Co se ale děje v mezičase? V tom normálním běžném životě? V momentě, kdy si nevíme rady, jsme nešťastné ve vztahu, pochybujeme o sobě a necítíme se "ve své kůži"? Příliš často pochybujeme, nerozumíme, tápeme, jsme chaotické, nerozumíme samy sobě, nevíme, co chceme a co nechceme, máme deprese, nemůžeme spát, bojíme se, zuříme, jsme frustrované, nevíme, co si můžeme a nemůžeme dovolit, jak situaci řešit. Společnost na nás tlačí, naše alter ego na nás tlačí, partner na nás tlačí, očekávání druhých na nás tlačí. Jsme zahnané v koutě, zuříme, vrčíme a život se stává velkou frustrací. A tahle knížka je prakticky o návratu domů v těchto momentech. O návratu k sobě samé. O rozklíčování situace a problému, uvědomění si jeho podstaty a  jeho vyřešení pomocí vlastního rozumu - intuice. Uvědomění si, na co mám JÁ v životě právo, co je přirozené, co je normální, co už normální není a co s tím dělat, jak se k tomu postavit, co mi náleží a co mi naopak nepřísluší a co musím u druhých respektovat. Taky je o tom, že je v pořádku na čas odejít, vyčistit si hlavu a problém řešit až pak - s chladnou hlavou a otevřenou myslí.

V téhle knížce je několik velmi starých příběhů ze všech koutů světa, které jsou založené na symbolice a archetypální psychologii. Archetypální psychologie (kterou se zabýval už třeba Freud, nebo - a hlavně - Jung) funguje na bázi stále se dokola opakujících vzorců v lidské psychice a v lidském chování - tyhle vzorce/motivy jsou pak aplikovány na detaily v příbězích - věci, lidi, pocity, děje. Vyprávění příběhů je od pradávna formou ukládání a předávání informací. Je to vlastně vůbec ta nejstarší forma. V téhle knížce jsou tyto příběhy rozšifrované a rozebrané na malé střípky. Po každém příběhu následuje rozbor a vyložení symbolů, prolnutí s archetypální psychologií a s životními momenty, které nastávají v průběhu života každé ženy - od dětství, přes dospívání, lásku, mateřství, až po chování vnoučat a pravnoučat, stárnutí, smíření se smrtelností. Cykličností. 

Fascinovalo mě, jak to vše dává smysl (zejména příběhy, které souvisí s něčím, co se mi už někdy stalo, nebo co prožívám teď) a mockrát jsem zůstala v šoku a úžasu civět do zdi několik minut :D

Je to knížka o SEBEPOZNÁNÍ a SEBEPERCEPCI.
Je to knížka o PŘÍRODĚ a CYKLIČNOSTI ŽIVOTA.

Je to knížka o tom, jak moc důležité je občas se absolutně zamazat od barev při malování, být od bláta při sázení rostlin, roztrhnout si kus oblečení při prolézání houštím při sběru malin, chození bosky po mokré trávě, dotýkat se stromů v lese, nechat si zacuchat vlasy větrem. Být nedokonalá. Být svá. Tyhle momenty v nás probouzí naši intuici a pomocí té pak lépe chápeme a vnímáme svět a život. Víme si rady.  Je v pořádku dovolit si občas být sobecká a utéct od povinností "domů" (k sobě). Je v pořádku jít si za svým. Je v pořádku bojovat, je v pořádku vzdát se. Je v pořádku nebýt v pořádku. Je v pořádku utéct a zase se vrátit. Je v pořádku........

Víte co? Jste - li žena - TUHLE KNÍŽKU SI ZKRÁTKA PŘEČTĚTE. Já myslím, že není úplně v mých silách ji dokonale popsat, nicméně rozhodně vám ji můžu doporučit. Taky ale musím předeslat, že to zcela zjevně není knížka pro každého. Myslím, že velká dávka fantazie a takové ty poetické sklony k vidění světa jsou opravdu třeba... :)

Co jsem si z té knížky odnesla a co mi teď připadá v mém životě jako nejvíc důležité a aplikovatelné - když si nevím rady, když nevím, co dál, co a jak, když se cítím blbě, nejistě, chaoticky a frustrovaně, snažím se "JÍT DOMŮ." Clarissa tohle slovní spojení použila symbolicky. Domov je MOJE VLASTNÍ PŘIROZENÉ JÁ. Jít domů znamená uzemnit se, ukotvit se v sobě, vyčistit si hlavu, srovnat si myšenky a může to znamenat cokoliv - jít sama do kina, jít na procházku, přečíst si knížku, namalovat obraz, ponořit se do hudby, meditovat, vařit, zamazat se od bláta při sázení mrkve. COKOLIV. Udělat si čas sama pro sebe a hlavně si vyčistit mysl. Zkrátka takový restart, reset, ctrl+alt+delete :D A pak se vrátit a problém řešit s čistou hlavou a nebo začít úplně znovu. Další věc co jsem si odnesla je to, že v nedokonalosti je krása a v přirozenosti síla. 

Zejména mě NADCHLY příběhy : 
La Loba - moudrost v kostce 
Moudrá Vasilisa - symbolicky nejvíc sedící a fascinující, našla jsem se v ní skrz mou cestu do Irska
Modrovous - měla by si přečíst každá dospívající holka. Týká se samozřejmě nejen dospívání, ale je to myšleno tak, že čím dřív, tím líp.
Skeleton woman - poetika a symbolismus začínajícího vztahu, nádhera (s tímto příběhem vlastně souvisí i písnička od Hozier - Like normal people do)
Červené střevíce - jak moc je důležité pečovat o své vlastní radosti a nenechat se omezovat a svazovat druhými
Holčička se zápalkami - Sny jsou fajn, ale utápění se ve snech a představách a zanedbávání reálného života bývá fatální. Hlava v oblacích, ale nohy musí být stále na zemi.
Malawee - ta se mi líbila zejména proto, že Clarisa zde otočila a rozebrala alespoň trošku mužskou psyché

P.S. Možná jste tuhle knížku postřehly i díky Emmě Watson, která ji dost propaguje i v souvislosti s jejím projektem He for She, nebo Time'sUP. Tu už ale mírně do feminismu brousíme.... 

PPS. Líbí se mi tento článek :) 13 Reasons Why You Should Read “Women Who Run With the Wolves”

Žádné komentáře:

Okomentovat