21.10.19

If I close my eyes, I'm in a forest.


Irsko má moře, útesy, rozlehlé pláně s tou nejzelenější zelenou, zříceniny starých hradů, pláže. Co tu ale opravdu není, jsou LESY. Neříkám, že se tu nedá najít nějaký ten lesík - s Českem se to ale rozhodně srovtat nedá. Projíždět autem skrz irský ostrov - na les zkrátka jen tak beze snahy nenarazíte. Za to ale můžete žasnout nad rozlehým zeleným pobřežím pocukrovaným ovečkama, vřesem a irským kaktusem. Ovšem sednout do auta a vyjet z města na český venkov - krom polí zavadíte okem o nejeden rozlehlý les. Hluboký. Listnatý. Jehličnatý. Smíšený. Naše smutná situace s kůrovcem mi upřímně v posledním roce láme srdce. Vzpomněla jsem si dnes ráno na jedno odpoledne, kdy jsme projížděli podzimním lesem na Vysočině. Na konci října. Tudíž někdy touhle dobou. Dva roky zpět. Neměla jsem u sebe tehdy foťák, ale vyfotila jsem si to tam aspoň mobilem. Podzimní les je podle mě totiž jedna z nejkrásnějších věcí na světě. Možná taky tak trochu proto, že jsem se narodila na konci října a tu podzimní esenci mám tak nějak "v krvi". Uvařila jsem si kávu a začala ty dva roky staré fotky hledat. V mobilu už dávno nejsou a počítač mám nový. Našla jsem je ve starých blogových konceptech - bůh ví proč jsem je tehdy nepublikovala :) A tak tady jsou. Kvalita a ostrost nic moc. Ale ty barvy!


A walk in Nature walks the soul back home.





Žádné komentáře:

Okomentovat