23.09.19

Autumn equinox



Nebýt toho plný instagram, tak by mi fakt, že už oficiálně začal astronomický podzim, snad ani vůbec nedošel. A to mám tyhle události týkající se ročního období normálně dost v merku :) Měla jsem toho teď všeho nad hlavu. V práci i po měsíci a půl stále ještě nejsem úplně zaběhlá a dost často sama sebe svou nepřipraveností a nezkušeností kvalitně stresuju. Říkám "sama sebe", protože pacientovi je celkem jedno, že musím během zákroku odběhnout pro SX endo nástroj, pak pro kortikoidy do kanálku a nakonec mu ještě zapomenu nasadit ochranné brýle. Pacient odevzdaně sedí v křesle poslouchajíc písničky na youtube, aniž by věděl, co se kolem něj děje, nebo neděje, zatímco já běhám po klinice jak potrefená husa. Většinou to začne tím, že v klídečku otvírám šupík, chci si podat endo kanylu. Kanylu nevidím. Tak se pohrabu trošku hloubš - nic. Zkusím jiný šuplíky. Nervozita stoupá. Tam taky nic. Pak už zbývá jen vystřelit ze židle se slovy "...a do prdele" (můžu, Česky zde nikdo nerozumí a z podroušky není stejně nic moc slyšet) a už letim do "stock room", kde ovšem nevím, kde kanyly bývaj a těch krámů tam je fakt HODNĚ, takže pokud nevíte, kde daná věc bývá, tak se tam přehrabujete dalších deset minut. Jenže deset minut je docela dlouhá doba, když má pacient nasazený kofferdam, začíná mít křeč v čelistním kloubu, nemůže mluvit a tak zubní lékař musí v tichosti trapně sedět vedle něj a potupně čekat bez šance zeptat se alespoň na to, jak se pacientovi zamlouvá dnešní počasí? :D

Co se mi ale líbí, je fakt, že začínám být docela sebevědomá, co se týče angličtiny. Ještě nedávno jsem měla před rodilými mluvčími pocit, že mi nervozitou vypíná mozek. Dneska si s Irama docela dobře pokecám - třeba když čekají, až jim zabere lokální anestezie. Trvá to třeba deset minut a někdo holt musí prolomit ledy, přehlušit trapné ticho, zmírnit pacientův stres a tímpádem nekompromisně zahájit konverzaci.  A to konverzaci o ČEMKOLIV. Nejčastěji si povídáme o počasí, cestování, nebo seriálech na Netflixu. To Iry uklidní a taky zajímá ze všeho nejvíc. Taky jsem zjistila, jak se hodí mít všeobecný přehled. Jednu úplně vystresovanou pacientku z Dánska jsem se snažila rozveselit mými dojmy z nedávné návštěvy Kodaně. To ji ovšem nějak moc nezajímalo. Když jsem jí pak ale z ničeho nic řekla "MANGE TAK", absolutně se nadchla, že jsem se naučila nějaké fráze v dánštině a docela dobře jsme pokecaly i po samotném zákroku. Nikdy nevíte, kdy se vám daná "prkotinka", kterou  odkudkoliv pochytíte úplně náhodou, může hodit. (Hodit = zamachrovat, trošku se blejsknout a cejtit se velice světaznale....)

Novinkou je taky to, že jsem se přestěhovala. Z domečku v krásné čtvrti Stoneybatter, která už víc irská být ani nemůže, jsem se přestěhovala do moderní a nablýskané čtvrti jménem Grand Canal. Stoneybatter je čtvrť plná starých cihlových domků, kde je to jedna hospoda vedle druhé. Žije to tu komunitním životem, pořádají se tu festivaly, jsou tu underground knihkupectví, vintage obchody s hudebními nástroji a tak. Jenže v onom domku (který jsem ale milovala) nás bydlelo ČTRNÁCT. Pochopíte, že takhle se dlouhodobě žít nedá. I když jsme byli jedna velká rodina, začala jsem po dvou měsících urgentně potřebovat SVŮJ PROSTOR. Kuchyň, koupelnu, záchod, pracovní stůl a KLID pro sebe a na sebe. Nepotkávat pořád někoho. Celodenní konverzace jsou moc zábavné, ale taky dost prokrastinační. Člověk za celej den nic neudělá. Za to ale rozpitvá svoje problémy do mikroskopické úrovně a to s pěti různými lidmi. Plácáte se pak v tom bahýnku třkrát dýl, než je třeba, místo toho, abyste dělali něco užitečnýho a hli (?Morava?) se z místa.

Grand Canal je moderní čtvrť, kde jsem minulý rok pět měsíců pracovala ve foodmarketu, následně si tu o rok později našla práci v zubní klinice HNED VEDLE toho foodmarketu a následně tu bydlím v krásným bytě HNED VEDLE foodmarketu i té kliniky :D Mám já to ale kliku! Hned za domem mám "dock", takže to znamená lodičky, labutě a všude kolem voda. Z okna vidím na AVIVA stadion, vidím ikonické věžičky v Dun Laoghaire a taky vidím The Great Sugar Loaf ve Wicklow. Byt sdílím se dvěma holkama. V čistším a hezčím prostředí jsem tu ještě nežila. Do práce to mám pět minut chůze. Do centra patnáct až dvacet. Jsem tu fakt spokojená...:)

Poslední pikoška z posledních dní je to, že jsem byla na tři dny doma v Česku! Prakticky jsem celou dobu jen jedla (navaříno, napečíno, díky babi, díky mami :)) a napíšu o tom zas jindy. Fotky jsou ze Sandymount. Byla jsem tam před pár dny sbírat mušle, protože jsem chtěla nějakou přírodní dekoraci do bytu. Mušle, svíčka s vůní "TOBACCO and WOODSMOKE" a ametystová drůza dělají s kusem nudné bílé komody hotové divy :) Podzim v Irsku je stejný jako u nás. Ovšem je tu navíc to MOŘE a to dává celýmu podzimu zas úplně jinej rozměr :)

Mějte se krásně a mějte fajn podzim :)


Žádné komentáře:

Okomentovat