01.01.19

Dvatisícedevatenáct!


Už dlouho se mi nestalo, že bych na Nový rok neměla takové ty myšlenky na "tlusté čáry", "čisté štíty" a "nové začátky". Naopak. Po hodně dlouhé době vnímám vstup do nového roku jako něco plynulého, návazného, co zkrátka pokračuje. Nevidím žádné hranice a ani je vlastně vidět nechci a tak jediná věc, co se pro mě dnes v noci změnila, je poslední číslovka v našem letopočtu. Jedu dál a navazuju zrátka tam, kde rok 2018 skončil. Nemám potřebu dávat si předsevzetí, nemám nutkání něco měnit, ani nemám žádné výčitky, nebo lítosti, na které bych ráda v dalším roce zapomněla, vymazala je a dělala, že zmizely z mého života spolu s poslední vteřinou před půlnocí.

Přeju si jen dvě věci. Aby ten další rok byl minimálně alespoň z poloviny tak super, jako ten minulý a pak hlavně...ZDRAVÍ. Moje, vaše, všech! 

Zdraví je základ. Všechno ostatní si vás už časem najde samo.

Děkuju vám, že sem chodíte, že blog čtete a já vím, že ne zrovna málo - naučila jsem se pracovat s google analytics a všechno vidím! :D A přeju vám do nového roku jen to nejlepší - zdraví, štěstí, lásku a taky odvahu a výdrž plnit si sny. Ony se samy totiž rozhodně plnit nebudou, je to jen na vás.

P.S. Ta dnešní doba je stejně šílená... V jednu ráno (v Irsku je o hodinu míň) se na instagramu připojili mí dva známí z Dublinu a online v přímým přenosu streamovali ohňostroj, mávali na mě a zdravili mě. Divný! :D







Moje milovaná Liffey....


Written by: 
Tereza 

Žádné komentáře:

Okomentovat