První dojmy z Edinburghu

by - 12/07/2018





ČEŠKA A MEXIČANKA POPRVÉ VE SKOTSKU

První minuty na edinburghském letišti. Fotíme si selfíčko, na němž vypadáme, jako bysme právě zdolaly Everest, nebo přeplavaly La Manche. 

Naše nadšení je ale na místě. Skotsko je pro obě z nás životní premiéra, která si zaslouží jistou dávku emocí. Já své nadšení lehce přeexponovávám pro fotografické účely, Kariny nadšení ovšem přesně odpovídá výrazu na fotce, protože jsem jí před odjezdem navykládala, že to v Edinburghu vypadá, jako v Harry Potterovi, jehož je už od dětství skalní fanynkou.

Celou cestu do centra se úpěnlivě modlím, aby to byla pravda, jelikož tento fakt byl jediný důvod, proč jsem nakonec Karinu přemluvila, abysme jely do Edinburghu a ne do Londýna, kde já už byla dvakrát, kdežto Kariny to byl obrovský sen. (Edinburgh doteď vlastně ani neznala a tak nějak vůbec netušila, do čeho jde...)

Není malých momentů, které by nestály za zvěčnění do instagramového albíčka. Zejména, pokud disponujete jedním z nejvýznamějších vynálezů dnešní doby. Selfie tyčí.

"Welcome to Dinburgh!"


Velmi nás potěšil a zaujal fakt, že z letiště jede přímo do centra tramvajovlak. Ať už se vám tento název zdá jakkoliv pitomý, jsem si jistá, že byste mi dali za pravdu. Skutečně se totiž jedná o dopravní prostředek, který byste na stupnici vlak (0) a tramvaj (10) s největší pravděpodobností umístili přímo na bod 5. Tento dopravní prostředek totiž jako vlak vypadá, jezdí i odpovídající rychlostí, dostane vás daleko mimo město, ovšem jezdí taky ve městě, kde zase funguje jako klasická šalina Luas tramvaj. Přesun z letiště do centra je zkrátka neuvěřitelně pohodlný a bezproblémový.

Cestovatelsko-infiltrační tip:
Pokud chcete zapadnout mezi Iry, nadávejte sprostě, co vám hrdlo ráčí.
Pokud chcete zapadnout mezi Skoty, NEDĚLEJTE TO.
Aneb ono krásné a zvučné slovíčko plné emocí na "F" je zde očividně TABU.

Zatímco v Irsku je sprosté nadávání a gestikulace národním sportem a to, že jste něčí opravdický kamarád, vám je dokázáno tím, že vám známý poprvé od srdce řekne "FUC... OFF!", v Edinburghu je to úplně jinak. 

Zde jste v KRÁLOVSTVÍ a sprostě tu mluví jen vývrženci. Nebo alespoň tak mi to začalo připadat v momentě, kdy v oné vlakotramvaji po cestě z letiště Karině spadl mobil na zem a ona onu situaci neokomentovala jinak, než upřímným "Oh, Fu...k!". 

Zatímco Dubliňané by na tuto událost absolutně nereagovali, protože jsou na to jednoduše zvyklí, všichni Edinburčané, co seděli v naší bezprostřední blízkosti, se na nebohou Karinu otočili a věnovali jí pohled, jakým opravdu NECHCETE, aby se na vás někdo díval...

Byly jsme ubytované v hostelu KICKASS HOSTELS, který MAXIMÁLNĚ doporučuju. Cena byla skvělá, ubytování parádní, lokalizace luxusní. Dojedete na zastávku Princess street, čeká vás 15 minut chůze a jste tam. Hostel je umístěn na náměstí Grassmarket square, kde jste prakticky v centru - přímo u hradu, přímo u West Bow (Victoria's street) což je odbočka přímo ze slavné Royal Mile! Jen podotýkám, že tohle není žádný product placement. Tento hostel mi doporučil kamarád, který tu bydlel měsíc před námi.

Na Grassmarket square najdete hned několik hospod, tudíž vás ve dvě ráno nemusí trápit ten klasický nepříjemný fakt, že se nemáte jak dostat inteligentně domů. Vtipné bylo to, že většina místních hospod jsou "TRADITIONAL IRISH PUBS" a všude visí irské vlajky, sem tam nějaká skotská (Já jsem si uměla vybrat. Erin go bragh.)



West Bow street. Tato pohádkově harrypotterovsky nádherná ulice vede z Grassmarket square na Royal mile. Jedná se o jednu z nejvíce fotografovaných částí Edinburghu a je jí plný instagram, na čemž už teď i já mám svůj podíl!

Po příjezdu do centra mi padá kámen ze srdce. Edinburgh totiž skutečně připomíná svět Harryho Pottera a je zjevné, že právě tímto městem se J.K.Rowling při jeho psaní inspirovala...

Karina je nadšená tak moc, až mi občas připadá, že jí není těžce lehce přes třicet, nýbrž lehce těžce pod osmnáct. Citoslovci nadšení, jako "ách" a "oooch" vyloženě nešetří, musíme mimo to taky zastavovat doslova každých pět metrů, aby si všechno dokonale prohlídla, vyfotila, poslala všem do Mexika a dokonce mi několikrát přímo do očí říká "Tereza, this is sooo amazing! Thank you for bringing me here!" a v očích jí to jiskří, jak malým dětem, když na Štědrý den zaslechnou zvoneček. Nepřeháním.

I když se mi Edinburgh moc líbí, ani zdaleka nejsem tolik nadšená, jako ona. Co je pro mě ale neskutečně krásné, je právě JEJÍ nadšení a to, že je zde tak trošku díky mně. Prostřednictvím těchto pocitů nakonec ono nadšení prožívám společně s ní...

Pro mě je Edinburgh "jen" další nádherné Evropské město.
Pro Karinu to je zcela jiný svět, jiná dimenze. Pohádka.



Zatímco v Dublinu potkáváte na každém kroku muzikanty a doslova VŠUDE slyšíte hudbu linoucí se z hospod, nebo z uličky támhle za rohem, Edinburgh je jiný. O moc tišší. Rezervovanější. Spořádanější. Elegantnější. Zkrátka BRITSKÝ. V obchodech tu neslyšíte písničky od Pink Floyd (i když ti jsou paraxodně Britové), nýbrž skoro po každé reklamu vybízející k prevenci kardiovskulárních onemocnění, kterou namluvil jeden z nejbritovatějších Britů ever - Wimbledon Tenismatch.............pardon, tohle já si nikdy neodpustím. Benedict Cumberbatch, samozřejmě.

"Heart disease, heart disease, heart disease, arteries, arteries, arteries, arteries, STROKE."



Dublin je tolik živý a plný zvuků. Edinburgh je zas tolik tichý, uhlazený, elegantní a čistý. Zažívám tu po 7 měsísích v Dublinu oravdický kulturní šok. Naprosto jiná architektura, naprosto jiní lidé, JINÁ ATMOSFÉRA.

A tak si poprvé říkám - "Je to zde krásný. Ale Dublin je Dublin."

Absenci muzikantů a všudypřítomné hudby v ulicích tu nahrazují alespoň stánkaři se skotskými suvenýry, chlápek od hlavy až k patě oděný do skotského tradičního tartanového oděvu hrající na dudy a taky kouzelník, který byl kromě triků s kartami taky neskutečně vtipný a jehož modré oči doslova zářily do dálky v okruhu deseti metrů a do něhož jsme se s Karinou během asi deseti sekund platonicky a pubertálně "zamilovaly", což nás mimochodem udrželo stát na místě v mrazu po celou dobu jeho představení. Všimněte si, že zatímco my měly na sobě naducané zimní bundy a čepice a BYLA NÁM ZIMA, pan kouzelník ze Skotska si vystačil s ležérním sáčkem. A ještě si provokativně vyhrnul rukávy...

Edinburgh je ale přecejen Dublinu v jedné věci podobný. Potkáváte zde lidi pořád dokola. A tak jsme "našeho" kouzelníka potkaly ještě několikrát, když šel s nějakým kamarádem sednout do různých hospod na....ČAJ. (Jak říkám, nejsme v Dublinu a zde pivo zas tolik nefrčí.) (A ano, my jsme si daly pivo.)


Uvnitř katedrály St. Giles (česky Sv. Jiljí) , neboli The high Kirk of Edinburgh.
Jedná se o nejváznamější a nejznámější katedrálu v Edinburghu, také je to významná dominanta klasické edinburghské skyline.
Stojí přímo na Royal Mile.
Zajímavé by vám mohlo připadat to, že se v ní nachází tzv. Bodláková kaple.
Bodlák (THISTLE) je skotský národní symbol a najdete ho zde prakticky VŠUDE.


Proč bodlák?

Legenda o bodlácích pochází z dob snah Vikingů o dobytí edinburghského hradu... Když se jednou v noci přiblížili ke hradu a bosky chtěli přejít přes příkop plný bodláků, záměr přepadnout Skoty nečekaně a hlavně v tichosti, tak trochu nevyšel... 


Na fotce vidíte mimochodem moje dva suvenýry, co jsem si v Edinburghu pořídila. Stříbrný řetízek s bodláky a symbolicky fialovým kamínkem a pravou tvídovou sukni z ovčí vlny, která se zavazuje, jako kilt. Tudíž si ji obmotáte kolem pasu a utáhnete přezkami. Jsem z ní nadšená!


Karina si zde taky pořídila suvenýr. Kromě té stejné tvídové sukně i Claddagh ring, což je typický IRSKÝ symbol pocházející z městečka na západním pobřeží - Galway. Zvláštní výběr. Tvrdila mi ovšem, že je jí to jedno...že je krásnej i tak.

Fair enough.


Šťastná Karina v zemi Harryho Pottera.


Edinburgh castle při západu slunce...


A zde to přišlo... Vešli jsme do malého domečku se suvenýry. Uvnitř to bylo skutečně malinké. Mohli jste si vybrat z velkého sortimentu klíčenek, triček, hrníčků...klasika. 

K našemu překvapení se ale jednalo o stavbu, která měla stejnou vlastnost, jako Hermionina malá kabelka, ve které nosila nejen všechny své knihy, ale taky spoustu oblečení a dokonce z ní vytáhla i obří stan!

Z venku malý obchůdek se suvenýry se uvnitř totiž po projití malou chodbičkou proměnil v několikapodlažní MEKKU skotských suvenýrů o rozměrech, které jsem nechápala... Kromě luxusního oblečení z tartanu a tvídu, jste si zde mohli vybrat taky jednu z pravých kašmírových šál ve stovkých barevných provedení, to samé platilo i pro skotské dudy a samozřejmě nechyběly ani suvenýry s motivy seriálu Outlander

Že tu byl celý obchod se vším, co jste mohli spatřit v Harry Potterovi, to snad ani nemusím zmiňovat. Od kouzelnických hůlek v autentických krabičkách, přes "školní" potřeby do Bradavic, dresy, pyžama a všechno oblečení s motivy jednotlivých kolejí, až po hrníčky, propisky, rukavice, šály a sady knížek od Kamene Mudrců až po "Kouzelný svět Harryho Pottera", což byl bestiář se všemi příšerami, co se ve filmech objevily.

Hraje tu soundtrack z Harryho Pottera od Johna Williamse. To vám přijde naprosto boží do chvíle, než zjistíte, že pouští dvě skladby pořád dokola. Pak spíš začnete litovat lidi, co tu pracují, protože z toho sami po patnácti minuách začínáte šílet.


Autentické hůlky v krabičkách. Přesně jako v Příčné ulici!


Moje tvídová sukně.
Úlovek s velkým U.


Edinburgh je v noci krásný, ale na můj vkus je tu mrtvo.
Když si představím, jak to v Temple Baru, nebo na O'Connell street, nebo vlastně kdekoliv v centru Dublinu žije i v pondělí v noci, nebo klidně i v neděli....zkrátka kdykoliv...
Je to opravdu změna.
Připadalo mi to zde smutné a bez života.


Alice in Brexitland. 
You don't have to be mad to live here, but it helps.
Výstižné.

Tuhle knížku jsem si chtěla pořídit, ale už tehdy jsem věděla, že nemám v kufru na cestu domů ani cenťák navíc :(


Velký výběr HIGHLAND PIPES.


Krásný, viďte...:)
Všimněte si té bodlákové brože. Stejný motiv zde uvidíte všude. Hlavně na špercích.



A nakonec dvě totálně promrzlé cácory... 

Ne, že by úplně mrzlo, ale hrozně foukalo a Edinburgh je přecejen mnohem severněji, než Dublin. Takže spíš takové norské podnebí.... Já jsem to jakštakš zvládala. Karina měla trošku problém :D




Příště o Edinburgh castle!

P.S. Nechci vás podceňovat, ale jen pro zajímavost...správná anglická výslovnost města Edinburgh je "Edinbra" (edɪnbərə), jo? Už mi to párkrát málem utrhlo uši, když jsem slyšela nějakého cizince říkat "Edinburg":-)


Written by: 
Tereza 


Blog můžete sledovat na FacebookuInstagramu, Pinterestu, nebo na Bloglovinu :) 

Podobné články...

0 komentářů

.