Poprvé v Bray. Zmrzlina, moře a začátek léta!

9/05/2018

Začátek září, babí léto v plném proudu, mládež zase ve školních lavicích a tak je čas na letní throwback! :D A bude hůř. O létě v irsku budu pravděpodobně psát ještě koncem listopadu... #sorryjako


5.5.2018

Je začátek května a já mám za sebou první dva týdny v Dublinu. I za tuhle krátkou dobu jsem už stihla pochytit pár typicky irských vlastností. Jednou z nich je posedlost počasím. Ano, vážení. Při rozhovoru s Irem se tomuto tématu jen málokdy vyhnete. Počasí je tu prostě "big issue" a zmínku o počasí najdete dokonce i na obalu od sušenek. (Jestli mi nevěříte, mrkněte do mých stories na Instagramu, nebo si počkejte na článek na téma "Irové a počasí", kde tento exponát rozhodně neude chybět.)

Díky tomuto faktu jsem se doslova pár hodin po příjezdu do Dublinu dozvěděla, že letos se Irsko potýká s vysoce nadprůměrnýma teplotama a že "takhle krásný počasí zde není absolutně vůbec normální". To jsem mimochodem slyšela v momentě, kdy byl konec dubna a venku bylo osmnáct stupňů, polojasno... 


Musím potvrdit, že Irové mají naprosto jiný standardy. Jakmile se teploty přehoupnou přes dvacet stupňů, Irky vytáhnou ze skříní žabky, letní šaty a po ulicích se plouží naprosto strhaný tím "vedrem", oblečený, jako by šly zrovna z pláže, kde se rožnily celej dlouhej den. A co dál - slovo "sunscreen" se tu skloňuje na každým kroku s naprosto seriozním tónem v hlasu, jako by šlo o život.

Ona je totiž pravda, že takovej průměrnej Ir po deseti minutách na sluníčku chytne "nice tan", a po dvaceti "serious sunburn". 

Začátek května, venku dvacetdva, sluníčko... Léto evidentně začíná a tak jsme se v sobotu vydali s Julií (kamarádka z Moskvy a jeden z nejskvělejších lidí jaký jsem kdy potkala - YULIA, YOU ARE THE BEST!!!) a Shingem (kámoš z Japonska) do BRAY.


Bray je jedno z nejoblíbenějších výletních a rekreačních míst v okolí Dublinu. Vlakem se sem dostanete za nějakých dvacet minut. Tohle přímořský městečko mi za tohoto počasí připomínalo spíš Itálii, než Irsko.

Je tu nádherná oblázková pláž, promenáda podél moře plná muzikantů, kteří tomu tady dodávají ten správnej letní pohodovej nádech, dlouhatánský fronty na zmrzlinu a o kousek dál ta nejzelenější tráva, jakou jsem v životě viděla...


V Bray se můžete vyvalit na pláži, udělat si piknik na travnatých plochách s výhledem na moře a útesy, můžete se po "cliff walk" projít po krásné cestě až do Greystones a pozorovat při tom, jak pod vámi - pod útesem - projídží vlaky podél moře a nebo si můžete zasněně spočítat kolik plachetnic, lodiček a velkých lodí vidíte na obzoru. Všude kolem plno drzých a hlučných racků. Naprostá NÁDHERA.


Koupili jsme si zmrzlinu, procházeli se po útesech, zjistili, že GORSE, nebo-li irský kaktus, je opravdu KAKTUS, protože má šíleně ostrý a veliký trny a já jsem na tomto místě zase jednou pocítila, že MILUJU IRSKO. Stála jsem u toho studenýho, ale nádhernýho irskýho moře, v hlavě mi zněla Galway girl a já byla neskutečně šťastná a vděčná, že zde můžu být a že tu poznávám naprosto báječný lidi...


Pak jsme si dali sendviče a šli pomalu domů. Veselí, vysmátí a nadšení... :-)



K tomuto výletu se váže docela vtipná story. 

Předchozí večer jsem se v Temple Baru seznámila s klukem z Londýna. Jmenoval se Josh. Byl to kluk, co vypadal jako James McAvoy, měl ohromě krásnou a čistou angličtinu (ráj pro uši, žádnej šílenej akcent, jakej mají Irové), moc se mi líbil a navíc mi řekl, že když mě poprvé uviděl, byl si stoprocentně jistej, že jsem Irka. "You look so Irish!" (To dělala ta vymytá hnědá barva, protože byla lehce do zrz...) Ne, že bych nebyla hrdá Češka...ALE...víte co :D Potěšilo mě to nějakým způsobem...

Střihli jsme si pár tanečků na irskou hudbu v podnapilejším stavu, já dělala jednu otočku za druhou, až se divím, že jsem to ustála...a když pak Josh asi ve dvě ráno odcházel domů, poprosil mě, abych mu napsala telefonní číslo... 

Vážení...

V zahraničí nikdy nezapomeňte, že MUSÍTE NAPSAT ČESKOU PŘEDVOLBU, když ukládáte číslo do WHATSAPPU. Když totiž zadáte nefunkční číslo do whatsappu, whatsapp ho vůbec neuloží a ... 

...zazvonil zvonec a všemu byl konec :D

Chudák Julia to pak ode mě musela poslouchat celej den.
Ona obecně v mé přítomnosti dost trpí :D




Written by: 
Tereza 


Blog můžete sledovat na FacebookuInstagramu, Pinterestu, nebo na Bloglovinu :) 

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

TENTO MĚSÍC NEJVÍC ČTETE

Subscribe