31.08.18

Další plot twist?! Po třech měsících zase jednou bez domova.


Můj milovaný HOWTH

Tak jo. Upřímě. Když jsem si kdysi dávno, ještě na střední, představovala sama sebe v pětadvaceti letech, viděla jsem se, jak hrdě státnicuju, chodím do práce, jsem vdaná, mám děti, žiju takovým tím usedlým spořádaným životem. Realita? Je mi těch pětadvacet. To je tak jediný, co sedí. Státnice jsem o rok odložila a místo kojení a uspávání mimin obrážím dublinský puby, celý dny dělám burgery v tmavě zelené uniformě, piluju angličtinu, cestuju po Irsku a poznávám lidi nejen z Irska, ale z celýho světa a hlavně se učím dost věcí, který se mi v životě určitě budou hodit, ale se zubařinou nemají absolutně nic společného. Už čtyři měsíce. Sama. Single. Tyhle slova jsou ale relativní. Sama jsem se zde v Irsku necítila snad nikdy. A to dokonce ani ve chvíli, kdy jsem skutečně sama byla. Naučila jsem se trávit čas sama se sebou, být SOBĚstačná. A tak i když sama fakticky jsem, dokážu si to užít, srovnat se s tím, využít toho, nebo se o to víc snažit být víc mezi lidma a udělat si z cizích - blízké, nebo alespoň minimálně "ne-cizí". 

29.08.18

Nejen hospodský playlist. Těmto písničkám se v Dublinu rozhodně nevyhnete!


Můj druhý týden v Dublinu. Jsem už asi po čtvrté v jedné a té samé hospodě, kterou jsem si hned po první návštěvě absolutně zamilovala. A ne, není to ta nejprofláklejší červená! Po dvou týdnech jsem jí přezdívala "my second home", teď jí říkám spíš "my livingroom". Cítím se zde zkrátka skvěle a uvolněně, protože je tu pokaždé naprosto úžasná atmosféra. Postávám v davu s mou kamarádkou z Peru, v ruce držím už druhou pintu Guinnesse a nadšeně čekám, až si nově příchozí muzikanti naštelují všechen ten svůj "vercajk" :) Každý den v týdnu se tu prostřídá asi 5 živých kapel a tak si zde můžete během popíjení piva vychutnat nejen tradiční irskou hudbu, ale taky takové ty "profláklé" hospodské kousky. Jednou zde mají bodhrán, housle a flétnu, podruhé hrají na elektrické kytary a bubnují na kajón. A já si asi poprvé uvědomila, že i když se ty kapely střídají, repertoár je pořád stejný... 

15.08.18

Dumhach Thrá | Sandymount Strand


Když jsem přijela do Irska, přirozeně mě to táhlo na dvě místa. Do hospody a k moři. Do hospody jsem vyrazila hned po příjezdu. Co si tak pamatuju, ani jsem si pořádně nevybalila kufr a už jsem žhavila google maps a celá natěšená mířila do Temple Baru, abych si konečně objednala na baru Guinnesse a zaposlouchala se do té pověstné irské hospodské tradiční hudby. Vklouzla jsem trochu nesměle do jedné z templebarských pubů, dýchlo na mě IRSKO a já se v tu ránu zamilovala... Nikoho jsem vedle sebe nepotřebovala a ten pocit nezávislosti mě úplně pohltil. Byla jsem to prostě jen já a já. Sama (se) sebou.

07.08.18

Poprvé na acaí. S Brazilkou!

Rozhodla jsem se do toho psaní teď trošku opřít. A protože mám na blogové stránce “INFO” napsaný, že sem tam budu taky psát o doporučení-hodných kavárnách, bistrech, nebo hospodách, není o čem přemýšlet a jdu rovnou na věc.

Moje “acaí bowl” premiéra. 
Brazilská “jakože-zmrzka”. 
Připravená Brazilcem. 
Vychutnaná s Brazilkou. 
V Dublinu. 
(Takže “Brazílie-level” tak na 80%. To skoro ujde!)


06.08.18

Paleta prvních dublinských momentů.


Člověk by ani neřek, že už to je víc, jak čtvrt roku. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Stojím na letišti v Dublinu s tím obřím kufrem u nohou a batohem na zádech. “Tak. Jsem tady. A co teď?” Ten pocit, že jste se sami hodili do vody a teď už tak nějak není cesty zpět. Prostě se musíte nechat nést proudem a samozřejmě taky plavat. Chtělas to, tak plav... Bylo to divný, děsivý a úžasný zároveň. Obzvlásť pro mě. Poprvé SAMA v cizině. Poprvé SAMA v letadle. Poprvé SAMA na letišti. Bylo to ale překvapivě snazší, než jsem čekala. Cestování je vlastně asi přirozený. Pudový. Třeba jako porod. Nebo sex. Jídlo. Máš instinkt, pudy a když je třeba, tak to “jde samo”, ani nevíš jak. A tak si říkám, že teď už můžu jet sama kdykoliv a kamkoliv, budu-li chtít. A ten pocit, že nejste na nikom závislí, je boží.

01.08.18

Binn Éadair | Howth


Minule jsem psala o jedné z nejstarších obydlených pevností Irska - Howth castle z 12. století. Dnes vám ukážu Howth, jako takový. Podle mě je to nejkrásnější místo v okolí Dublinu. Ano, Dun Laoghaire, Bray, Killiney a Greystones jsou perfektní. Howth mi ale učaroval snad ze všeho nejvíc. Téměř dvouhodinová loudavá procházka po útesech s výhledem na Irské moře a maják Baily je prostě nepřekonatelná... Obzvlášť v období mezi květnem a srpnem, kdy je obvykle krásný počasí a krajina hraje všemi barvami.