Dva měsíce v Irsku. Tak co zde teda pořád dělám?

6/30/2018

Zdravím!
Jo, pořád naživu!
Jo, pořád v Irsku!

Blog neumřel. (I když to tak vypadá.) Myslím na něj pořád a není to tak, že bych se na to prostě vydlábla a řekla si “Whatever...”. Denodenně poctivě sbírám materiál pro budoucí články, fotím a zapisuju si! Postů bude hodně (pamatujete na tu smršť článků z jednoho týdnu v Norsku?! Hahaha, toto bude horší...), budou stát za to (doufám), ale čas na ně bohužel zatím nemám (jakože vůbec). Nicméně, řekla jsem si, že už to takhle fakt dál nejde a že se vám prostě musím ozvat.


Plot twist!

Původně jsem měla v plánu jet do Irska na měsíc. Už tak mi to přišlo jako hrozně dlouhá doba. 

Dnes jsem tu už 68. den.

Tak stane se, že jo...
Člověk míní, život mění...

Nevím, kdy se vrátím, ale počítám, že to bude až na podzim. A najednou mi ten podzim připadá jako nějak hrozně brzo.

Docela paradox, ne?


Tak co zde teda vlastně furt dělám?

Tak ve zkratce. Chci o tom všem pak napsat víc dopodrobna... 

První měsíc jsem chodila pravidelně na kurzy angličtiny a bydlela ve studentské rezidenci. Nakonec jsem ale stejně zjistila, že ty kurzy zas tolik efektivní nebyly (respektive vůbec) a že jsem se mnohem víc naučila aktivní společenskou konverzací - v mým případě hlavně v hospodě :D Aktivně jsem se teda začala věnovat tomuto vzdělávacímu konceptu. Pomohlo to! Můj angličtinářský development začal frází “fair enough” (fakt jsem to zde slyšela poprvé!), přes slovní spojení “Fancy a pint?”, až po slovo “though” na konci věty, který je pro mě pořád ještě tabu. Nechápu kdy ho použít a kdy ne... :D O tom, jak zde probíhá výuka angličtiny a obecně o “irské angličtině”, frázích, slangu a akcentu rozhodně napíšu.

Když jsem se měla po měsíci vracet domů, nějak to nešlo. Irsko jsem si absolutně zamilovala. Neskutečně moc. Navíc jsem si zde za tu dobu už vytvořila určitý sociální zázemí, poznala nový lidi a tak nějak jsem toho všeho neměla pořád dost. Naopak. Přišlo mi, že jsem zde sotva začala....

Rozhodla jsem se zůstat za každou cenu a co možná nejdýl. Pokračovat ve škole nepřipadalo v úvahu. Jak už jsem řekla, za prvé to nebylo efektivní (čistě můj subjektivní dojem, napíšu o tom pak víc) a za druhé to není zrovna levná záležitost. O studentském ubytování nemluvě. 

Takže? Buď práce v Dublinu nebo letadlo směr Praha.


Nervydrásající kapitola č. 1 / Hledání práce

Začala jsem si tím pádem s obrovským odhodláním shánět práci. Poslední týden jsem místo školy seděla ve studovně u počítače a několik hodin denně rozesílala CV. Všude, všem, klidně i několikrát za sebou. Absolutně jsem nevěděla jak to zde funguje a všechno jsem se učila za pochodu. Prožila jsem si jedno veliký pracovní zklamání a propadla panice, že to nemá cenu, nic zde nenajdu a budu muset jet domů. Ovšem ta představa, že bych musela odjet zpět a nechat Irsko za zády mi přisla skoro až absurdně nemožná. Takže jsem zatla zuby a hledala dál. Ta nejistota mě ale celou dobu šíleně stresovala... Kdo mě zná, ten ví, že když něco chci, musí to být hned. Není to tak proto, že bych byla netrpělivá. Je to tím, že nesnáším pocit nejistoty. Potřebuju mít všechno na tutovku jasně daný a jistý, jinak jsem abnormálně frustrovaná, vystreslá a tím pádem nešťastná. 

Můj první “day off” :)

Můj první “day off” :-)

Nervydrásající kapitola č. 2 / Hledání bydlení

Vedle práce jsem si ale musela najít taky bydlení. A nedokázala jsem snížit moje nároky, což to celý dělalo ještě složitější. Muselo to být za přijatelný peníze, v centru Dublinu a samostatnej pokoj. Čistý a hezký. Milí spolubydlící, ideálně holky. Další stres. Bydlení jsem si musela najít okamžitě, abych po opuštění rezidence nemusela spát pod novinama na Ha’penny bridge ;D Ale jak se můžete někomu upsat na stovky (téměř tisíc) Euro měsíčně, když ještě pořád nemáte práci?! Navíc, bydlení je zde ex-tré-mně drahý. Drahý, drahý a ještě jednou drahý. Ještě před rokem to prý nebylo tak zlý, ale teď jsou ty ceny extrémní.... 


A tak jsem týden bydlela v hostelu. 

V tom nejlevnějším. Sdílený pokoje. Bez kuchyně. Jen postel a skříň. A sdílená koupelna. Byl to týden stresu, nejistoty, frustrace a chutě se na to všechno vybodnout. Ale! Paradoxně to byla taky úžasná zkušenost! Na tento můj “provizorní” týden v hostelu vzpomínám strašně moc ráda. Perfektní kapitola. Vtipná, hořko-sladká a místy velmi dramatická, skoro až absurdní :D Rozepíšu se o tom.


Trefa do černýho. Full time job v kapse.

Práci jsem nakonec našla. Full time. Musím, jinak bych nezaplatila nájem. Pracuju už přes měsíc a najednou to všechno začalo šíleně utíkat!

Práce to není lehká - respektive - je docela fyzicky a psychicky náročná. Intelektuálně se ale fakt nenadřu. Celej den mám prostor spřádat plány, jak se co nejdřív dostat do Skotska a kterej den už konečně vyrazím do Corku. (Odpověď na všechny tyto otázky zní - Až si na to, Terezko, vyděláš. Tak makej!) 

Po nějaké době jsem se na ten záhul adaptovala (a on to záhul fakt je!) a je to fajn. Relativně. Denně ujdu minimálně 11 kilometrů, pracuju 8 hodin denně, 6 dní v týdnu. Každý druhý týden jen 5 dní - jako normální lidi! Ty vysněný dny off jsem si do teď moc neužila, protože...


It’s a process...

...zařizování a papírování skrz práci v zahraničí není žádná prča. Volno jsem trávila lítáním po úřadech. Celej birokratickej proces kolem PPS čísla (on vlastně proces byl i to, než jsem zjistila, že něco takovýho vůbec existuje!), pracovní smlouvy a zařízení bankovního účtu je neuvěřitelnej. Člověk má zase jednou chuť se na to všechno vykašlat a jet do háje. O tom bude určitě smostatný článek...;)

Výletování!

Za ty dva měsíce jsem ale nelítala jen kolem školy, práce, bydlení a ve zbylým čase neseděla v hospodě. Teda jo, seděla, to taky! A hodně. Ale mimo to jsem viděla Cliffs of Moher, Galway, Belfast, Sheep Island, The Dark hedges, Dunluce castle, Burren, Bun Ráite castle, Dunguaire castle, The Giand Causeway, Howth, Dun Laoghaire, Bray... A další místa jsou stále na seznamu. Jak vidíte, článků bude dost :D


Abych to shrnula...

Momentálně zde pracuju. Bydlím. Mám irský telefonní číslo a irskej bankovní účet. Učím se angličtinu. Poznávám nepřetržitě úžasný lidi. Občas dost divný lidi. Poznávám irskou kulturu a irskou náturu. (Další solo článek!) Irskej akcent je pro mě v některých případech neidentifikovatelnej. Irský počasí je prostě “unpredictable” - možný je zde všechno. Hodlám zde zůstat ještě pár měsíců. Zatím nevím, co znamená “pár”. Zahrávám si s myšlenkou, že se sem příští rok odstěhuju na trvalo. Uvidíme.

Mějte se krásně.
Články budou!
Ale musím si to všechno nějak zorganizovat :)


Written by:
Tereza

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

TENTO MĚSÍC NEJVÍC ČTETE

Subscribe