When life gives you lemons, make lemonade.

by - 3/22/2018


Nevěřím na horoskopy. Fakt ne. Podle nich existuje na celým širým světě jen dvanáct typů lidí sdílících svůj osud, který je vepsán ve hvězdách. Hloupost. Když se mi občas nějaký nachomýtne pod nos a začtu se v něm ve vší té posměšné zvědavosti, vždy se jen tak v duchu zašklebím a říkám si "To víte, že jo. To určitě..." Zakroutím hlavou, cynicky mi cukne koutek, usrknu si kafe a jedu dál...

Zajímavý ale je, že jeden horoskop mi na tento rok předpověděl, že budu docela drasticky donucena vystoupit ze své komfortní zóny... A řeknu vám, trošku mě teď děsí, jak velká pravda to vlastně je! :D Už druhýho ledna jsem se z minuty na minutu octla hned na míle daleko od toho mýho dosavadního "zaprděnýho štěstíčka". A něco mi říká, že tohle byl jen začátek něčeho mnohem mnohem většího, co se teprve teď začalo dít. Nedokážu ten pocit popsat, ale jsem si tím jistá. Někde uvnitř cítím, že jsem ve svým životě vjela do serpentiny a teď se ubírám absolutně jiným směrem, než jsem si doposud vůbec dokázala představit...


Uvidíme, co se bude dít v následujícím měsíci...
Měsících...
Půl roce...
Roce....
Letech...

Konečně jsem se od všeho odpoutala a odhodlala se jít konečně dál - namísto ustavičnýho fňukání na jednom místě, kde už se tráva dávno nezelená. Vesele, nadšeně a s chutí do života. Začala jsem zpětně v jistých věcech vidět smysl a začala jsem chápat, proč se vlastně staly. A věřte mi, že nic se v životě neděje jen tak - pro nic, za nic - a že spousta negativních věcí, co se vám v životě přihodí, vlastně ani vůbec negativní nejsou... (Stačí se na celou věc podívat s nadhledem a rozumem - což je ale právě možný, až po čase...)  A často se dá té "blbé" situace taky dost dobře využít, stačí jen nebát se dát tomu životu trochu na prdel a risknout to...

A to jsem přesně udělala.
Brala jsem to jako takový životní kopnutí do zadku. 
Nasměrování. Pobídnutí. Vyhecování. Šanci.

A tak jsem se rozhodla, že...
...přeruším na rok školu a odložím státnice...
...odjedu do Irska...
...SAMA...
...minimálně na měsíc...
...a odjíždím už na konci dubna!

Zatím nevím vůbec nic. Nemám plán. 
Prostě se nechám unášet intuicí...




V Irsku jsem ještě nikdy nebyla. 
Ani nevím, proč jsem si vybrala právě je...
Nevím momentálně vůbec nic...
A popravdě se tak trochu všeho bojím a ani se mi nad tím nechce moc přemýšlet, protože jsem z toho nervozní!
A nadšená zároveň.



Tak jo. Už brzo budu psát odtud... z Dublinu! :)
Written by: 
Tereza 


Blog můžete nově sledovat na mém osobním Instagramu, Pinterestu a na Bloglovinu :) 

Podobné články...

0 komentářů

.