23.12.18

Video | 2x Ireland from above


Two roads diverged in a wood, and I—

I took the one less traveled by,

And that has made all the difference.

22.12.18

Winter solstice


Tak se to už konečně otočilo... :) Už minuý rok jsem psala o tom, že Jule, Yule, nebo Jól, je pohanský "svátek světla", připadající na den zimního slunovratu. Je dnem, kdy po pů roce znovu zvítězí světlo nad tmou a zrodí se "nový Bůh" - Slunce, které začne opět stoupat výš a výš nad horizont. Dny se začínají prodlužovat a lidé mají před očima naději na nový život, na jeho obnovu - nové období hojnosti. Na základech tohoto pohanského svátku vznikly křesťanské Vánoce, kde zrození světla alegoricky převzalo zrození Ježíška.

05.12.18

Zámek v mlze


Bylo po sedmé hodině večer, venku tma, mráz a hustá mlha. Po docela dlouhém váhání jsem nakonec vzala foťák a vyrazila ven, protože jsem zkrátka tomu mlhavu a tajemnu, co bylo za okny, nemoha odolat. Nakonec z toho vzniklo pár fotek, které jsou nekvalitní tak moc, že byste mohli od oka pohodlně spočítat, kolik mají pixelů. Ale ta atmosféra z nich doslova sálá. Jsou tajemný, temný, ponurý a kouzelný. A kdo má alespoň nějakou fantazii, ten to musí vidět :)

12.11.18

Letím do Skotska!


Dublin Airport, 6:30.

Unavená, ale natěšená, sedím v letadle (tentokrát ne sama, ale s kamarádkou z Mexika) a čekám, až na to pilot šlápne a my se konečně odlepíme od země. Popravdě, letadlem jsem letěla už nesčetněkrát. Prakticky pravidelně od tří let. I tak mě ale létání nepřestává fascinovat a vždycky mě pohltí neuvěřitelná vlna nadšení. Obzvášť extatickej je ten moment, kdy letadlo ztratí kontakt se zemí a střemhlav stoupá do oblak... Neuvěřitelný. Úžasný. Kouzelný. A taky příšerně děsivý. I po tolika letech mám v sobě pořád neskutečnej respekt a taky docela strach, zároveň mě ale vždycky zalije obrovská vlna šťestí a radosti... :)

09.11.18

Cnoc na Teamhrach | Hill of Tara


Hill of Tara je místem, o němž se zmiňuje mnoho irských legend. Tento kopec se zvedá nad planinami hrabství Meath v oblasti středního Irska a dominuje výhledu v okruhu 160 kilometrů. V minulosti zde měli sídlo nejvyšší králové Irska (The High Kings) a Tara tak byla symbolem a sídlem irské vlády. Toto místo je velmi působivé a doslova z něj dýchá historie a mystika.

05.10.18

Uisce Beatha. Water of life.



Píše se rok 1912. 

Tom opouští svého otce v rodném Irsku, aby se vydal na dlouhou plavbu přes Atlantický oceán a začal nový život v Americe. V rukou třímá palubní lístek na Titanic, který má vyplout z irského Queenstownu 10. dubna směrem k New Yorku. Tom žádá o nocleh v jednom queenstownském hostinci a je mu nabídnut jeden panák whiskey "na cestu" (for the road.). No, a jak už to v Irsku (občas, nebo většinou?) chodí, Tom nešel brzy spát, aby byl ráno "fresh", jak původně zamýšlel...


04.10.18

It's all about attitude and gratitude.


Neděle ráno. Probouzím se někdy po jedenácté a horko těžko rozlepuju ospalý oči. Skvělý. Jako by mi někdo v noci napatlal na víčka vteřinový lepidlo. Vidím rozmazaně, nemůžu se pohnout, všechno mě bolí, záda mám ztuhlý, bolí mě paty a všechny klouby v těle, jako by byly zadrhnutý. Sesunu se z postele jak pytel brambor a bezvládně se dobelhám do koupelny, abych se na sebe koukla do zrcadla. Co vidím? Opuchlou, nateklou, ospalou, unavenou a strhanou Terezu. Strašnej pohled...  Jsem tak šíleně unavená, že to snad ani nejde popsat. Kdyby nebylo hodin jak na věži, spala bych klidně dál... Ale já přece nemůžu! Dneska mám VOLNO. Vytouženej day off! Jeden jedinej za celej týden. Měla jsem tolik věcí v plánu! Zajet na výlet do Killiney, zajít do kavárny, přečíst si noviny, dočíst už trapně dlouho rozečtenou knížku, dát si nějakej hogo fogo oběd, snový capuccino a nějakej ten dortík. Projít se po Dublinu hezky oblečená - na dámičku - protože celej týden trávím v umaštěné zelené uniformě. A večer si zajít na vínko. A už zas to vypadá, že celej den proležím, prospím, akorát si vyperu a tím to hasne...

Nechci tu fňukat. Moc dobře si uvědomuju, že tohle je normální. Hodně lidí kmitá celej den na nohách a ne všichni mají volnej celej víkend. A co teprve noční směny?! Já to všechno vím. A taky to zvládám dobře. Občas se to ale nějak nakupí. Ta každodenní běžná únava se sčítá a sčítá, až jednoho dne dosáhne crescenda a já se složím. Taky je pravda, že když jsem v procesu a pracuju, nemám čas na to, cítit se unaveně. Když ale pak přijde to vytoužený volno a ze mě spadne všechen ten "stres" a hladina adrenalinu se dostane do normálu, veškerá moje enerie a elán je v čudu. Tak moc v čudu, že jediný, po čem moje tělo touží, je TEPLÁ VANA a POSTEL. Jenže moje hlava naopak touží po dobrodružství, poznávání, cestování, zážitcích, po joie de vivre! Jsem v IRSKU, sakra...! Tam za tím oknem je Dublin. Přece nebudu UŽ ZASE celej den ležet v posteli? 

27.09.18

Gleann Dá Loch | Glendalough

Krásný čtvrtek všem! 


Protože už jsem možná únavná se všemi těmi články o bydlení, hledání bydlení, nebo o stěhování, dnes pro vás mám takový jeden rychlo-článek o dalším poznávání tohoto přenádhernýho ostrova :)

23.09.18

A do Irska dorazil podzim...


Jeden z mých nejoblíbenějších podniků. Porterhouse na Grafton Street. Dokonce tu čepují i naši Plzeň! :D

Minulý týden se Irskem prohnaly hned TŘI bouře a to, prosím, SE JMÉNEM! Helene, Ali a Bronagh. Ono, když dáte bouři jméno, značí to, že je to docela "serious" a není to žádná řadová běžná bouřka. Asi je to pravda a jak to tak bývá, jde především o úhel pohledu. Mně osobně vždycky přišlo, že Irové to s tím počasím trochu přehání. Zatímco Češi by řekli "Kurňa, to byl ale silnej vichr!", poklidili popadané větve ze silnic a dál se o tom už nebavili, Irové doslova ŠÍLÍ a co se médií týče, je to topic number one... Politika, náboženství a všechny aktuální kauzy jdou stranou.

15.09.18

Občas se vyplatí nechat věci prostě plynout...



Prvního září. 

Zatímco poslední měsíce jsem nadšeně troubila do světa, jak pojedu domů až na Vánoce, tohle ráno jsem neměla vůbec daleko k tomu, abych sedla do letadla a vzdala to zde už teď. Na začátku září. Po měsíčním zoufalém hledání bydlení se totiž konečně naskytlo něco, co vypadalo naprosto skvěle, já byla nadšená a šťastná a nakonec jsem bohužel zjistila, že se jednalo o obří podvod. 

Představa, že jsem málem poslala jen tak nějaké fiktivní osobě tisíc euro mi doslova hnula se žaludkem a já se toho rána lehce nervově sesypala a propadla absolutnímu zoufalství. 

Musela jsem se totiž vystěhovat z mého dosavadního bytu a pořád jsem neměla KAM. 

A tak jsem se najednou začala ptát sama sebe...

05.09.18

Poprvé v Bray. Zmrzlina, moře a začátek léta!

Začátek září, babí léto v plném proudu, mládež zase ve školních lavicích a tak je čas na letní throwback! :D A bude hůř. O létě v irsku budu pravděpodobně psát ještě koncem listopadu... #sorryjako


5.5.2018

Je začátek května a já mám za sebou první dva týdny v Dublinu. I za tuhle krátkou dobu jsem už stihla pochytit pár typicky irských vlastností. Jednou z nich je posedlost počasím. Ano, vážení. Při rozhovoru s Irem se tomuto tématu jen málokdy vyhnete. Počasí je tu prostě "big issue" a zmínku o něm najdete dokonce i na obalu od sušenek. (Jestli mi nevěříte, mrkněte do mých stories na Instagramu, nebo si počkejte na článek na téma "Irové a počasí", kde tento exponát rozhodně neude chybět.)

31.08.18

Další plot twist?! Po třech měsících zase jednou bez domova.


Můj milovaný HOWTH

Tak jo. Upřímě. Když jsem si kdysi dávno, ještě na střední, představovala sama sebe v pětadvaceti letech, viděla jsem se, jak hrdě státnicuju, chodím do práce, jsem vdaná, mám děti, žiju takovým tím usedlým spořádaným životem. Realita? Je mi těch pětadvacet. To je tak jediný, co sedí. Státnice jsem o rok odložila a místo kojení a uspávání mimin obrážím dublinský puby, celý dny dělám burgery v tmavě zelené uniformě, piluju angličtinu, cestuju po Irsku a poznávám lidi nejen z Irska, ale z celýho světa a hlavně se učím dost věcí, který se mi v životě určitě budou hodit, ale se zubařinou nemají absolutně nic společného. Už čtyři měsíce. Sama. Single. Tyhle slova jsou ale relativní. Sama jsem se zde v Irsku necítila snad nikdy. A to dokonce ani ve chvíli, kdy jsem skutečně sama byla. Naučila jsem se trávit čas sama se sebou, být SOBĚstačná. A tak i když sama fakticky jsem, dokážu si to užít, srovnat se s tím, využít toho, nebo se o to víc snažit být víc mezi lidma a udělat si z cizích - blízké, nebo alespoň minimálně "ne-cizí". 

29.08.18

Nejen hospodský playlist. Těmto písničkám se v Dublinu rozhodně nevyhnete!


Můj druhý týden v Dublinu. Jsem už asi po čtvrté v jedné a té samé hospodě, kterou jsem si hned po první návštěvě absolutně zamilovala. A ne, není to ta nejprofláklejší červená! Po dvou týdnech jsem jí přezdívala "my second home", teď jí říkám spíš "my livingroom". Cítím se zde zkrátka skvěle a uvolněně, protože je tu pokaždé naprosto úžasná atmosféra. Postávám v davu s mou kamarádkou z Peru, v ruce držím už druhou pintu Guinnesse a nadšeně čekám, až si nově příchozí muzikanti naštelují všechen ten svůj "vercajk" :) Každý den v týdnu se tu prostřídá asi 5 živých kapel a tak si zde můžete během popíjení piva vychutnat nejen tradiční irskou hudbu, ale taky takové ty "profláklé" hospodské kousky. Jednou zde mají bodhrán, housle a flétnu, podruhé hrají na elektrické kytary a bubnují na kajón. A já si asi poprvé uvědomila, že i když se ty kapely střídají, repertoár je pořád stejný... 

15.08.18

Dumhach Thrá | Sandymount Strand


Když jsem přijela do Irska, přirozeně mě to táhlo na dvě místa. Do hospody a k moři. Do hospody jsem vyrazila hned po příjezdu. Co si tak pamatuju, ani jsem si pořádně nevybalila kufr a už jsem žhavila google maps a celá natěšená mířila do Temple Baru, abych si konečně objednala na baru Guinnesse a zaposlouchala se do té pověstné irské hospodské tradiční hudby. Vklouzla jsem trochu nesměle do jedné z templebarských pubů, dýchlo na mě IRSKO a já se v tu ránu zamilovala... Nikoho jsem vedle sebe nepotřebovala a ten pocit nezávislosti mě úplně pohltil. Byla jsem to prostě jen já a já. Sama (se) sebou.

07.08.18

Poprvé na acaí. S Brazilkou!

Rozhodla jsem se do toho psaní teď trošku opřít. A protože mám na blogové stránce “INFO” napsaný, že sem tam budu taky psát o doporučení-hodných kavárnách, bistrech, nebo hospodách, není o čem přemýšlet a jdu rovnou na věc.

Moje “acaí bowl” premiéra. 
Brazilská “jakože-zmrzka”. 
Připravená Brazilcem. 
Vychutnaná s Brazilkou. 
V Dublinu. 
(Takže “Brazílie-level” tak na 80%. To skoro ujde!)


06.08.18

Paleta prvních dublinských momentů.


Člověk by ani neřek, že už to je víc, jak čtvrt roku. Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Stojím na letišti v Dublinu s tím obřím kufrem u nohou a batohem na zádech. “Tak. Jsem tady. A co teď?” Ten pocit, že jste se sami hodili do vody a teď už tak nějak není cesty zpět. Prostě se musíte nechat nést proudem a samozřejmě taky plavat. Chtělas to, tak plav... Bylo to divný, děsivý a úžasný zároveň. Obzvlásť pro mě. Poprvé SAMA v cizině. Poprvé SAMA v letadle. Poprvé SAMA na letišti. Bylo to ale překvapivě snazší, než jsem čekala. Cestování je vlastně asi přirozený. Pudový. Třeba jako porod. Nebo sex. Jídlo. Máš instinkt, pudy a když je třeba, tak to “jde samo”, ani nevíš jak. A tak si říkám, že teď už můžu jet sama kdykoliv a kamkoliv, budu-li chtít. A ten pocit, že nejste na nikom závislí, je boží.

01.08.18

Binn Éadair | Howth


Minule jsem psala o jedné z nejstarších obydlených pevností Irska - Howth castle z 12. století. Dnes vám ukážu Howth, jako takový. Podle mě je to nejkrásnější místo v okolí Dublinu. Ano, Dun Laoghaire, Bray, Killiney a Greystones jsou perfektní. Howth mi ale učaroval snad ze všeho nejvíc. Téměř dvouhodinová loudavá procházka po útesech s výhledem na Irské moře a maják Baily je prostě nepřekonatelná... Obzvlášť v období mezi květnem a srpnem, kdy je obvykle krásný počasí a krajina hraje všemi barvami.

18.07.18

NeNormální den v práci.


Občas se vám v životě stane něco, díky čemuž se na danou věc dokážete podívat i z jiných úhlů pohledu. 

Tak například...

09.07.18

Howth Castle

Zdravím!



Před pár dny jsem si udělala celodenní výlet na poloostrov Howth. Irsky Binn Éadair. Irština mě fascinuje čím dál víc a taky jí věnuju čím dál víc pozornosti, takže se nezlobte, že ji sem budu sem tam cpát :D (Pozér.)

30.06.18

Dva měsíce v Irsku. Tak co zde teda pořád dělám?

Zdravím!
Jo, pořád naživu!
Jo, pořád v Irsku!

Blog neumřel. (I když to tak vypadá.) Myslím na něj pořád a není to tak, že bych se na to prostě vydlábla a řekla si “Whatever...”. Denodenně poctivě sbírám materiál pro budoucí články, fotím a zapisuju si! Postů bude hodně (pamatujete na tu smršť článků z jednoho týdnu v Norsku?! Hahaha, toto bude horší...), budou stát za to (doufám), ale čas na ně bohužel zatím nemám (jakože vůbec). Nicméně, řekla jsem si, že už to takhle fakt dál nejde a že se vám prostě musím ozvat.


30.04.18

Dia dhaoibh! Konečně ahoj z Irska!

Zdravím! :)


Vím. V pravým sloupku mám jasně napsáno, že “právě píšu z Dublinu”, ale nakonec tak nějak spíš NEpíšu z Dublinu. Důvod je jasnej. Užívám si to zde absolutně naplno a na psaní zatím tak nějak nemám pomyšlení/čas/chuť. Hlavně teda ten čas. Poznávám město, lidi - Iry i cizince, chodím na dlouhý procházky, šmejdím po hospodách, poslouchám irskej folk a Galway girl (Hlavně teda tu od Steva Earla!) klidně i třikrát za večer a moje “milujuirsko” dojmy ne a ne polevit. Spíš mám naopak pocit, že se čím dál víc prohlubují :-) A to jsem, prosím, ještě ani nebyla v Galway, Belfastu, neviděla jsem Cliffs of Moher, ani Giants Causeway. Ani Howth. Zatím jen Dublin (ale zdaleka ne všechno z něj!) Všechno mě teprve ještě čeká a teprve se tu rozkoukávám. Už po týdnu mám ale velkou chuť zde zůstat dýl, než je v plánu. Takže do toho všeho hledám nějakou dlouhodobější práci. Uvidíme. Nevím momentálně na jisto nic. Chce to ještě čas.

08.04.18

Jak rozpoznat odpadkový koš?


Jsou knížky, po jejichž přečtení vám v hlavě utkví veliká spousta konkrétních informací, které pak můžete využít v reálném životě. Tato knížka je jiná. Během jejího čtení máte hlavu k prasknutí, protože v každé větě, v každém odstavci, najdete novou informaci, reálii, odkaz, upozornění na všemožné souvislosti, ale když se dočtete na poslední stranu, tak si z toho obrovského kvanta právě přečtených poznatků vzpomenete jen na ubohý zlomek. V případě této knihy to ale nevadí. Ta zásadní informace je totiž vepsaná mezi řádky...

30.03.18

Nový boty? Nebo radši zachránit tulení mládě?

Vybavuju si to naprosto přesně. Stojím v několika vrstvách outdoorovýho oblečení na konci Lysefjordu, v ruce držím krajíc chleba s paštikou a mermomocí se snažím zaostřovat na ten pohybující se "bod" v dálce na vodní hladině. Plave pomalu sem a tam, pak se na dlouhou dobu ponoří a pak se objeví zase úplně na jiném místě. Nemohla jsem z nich spustit oči. Absolutní fascinace a nadšení!

Lysebotn, Lysefjord 2017