Adventní Vídeň | Schönbrunn a Spittelberg

12/14/2017


Statisticky jsem asi nejšťastnější, když JÍM. Nebo když vím, že brzo jíst budu.

Martin vždycky říká, že "hezky papám".
Tato kulantně zaobalená věta prakticky znamená, že s chutí spasu úplně všechno.

Nejsem rozmlsaná a jsem vděčnej strávník. Ne, že bych neodlišila kvalitní jídlo od kvalitnějšího, nebo nekvalitního, jen to prostě tolik neřeším. Snaha se cenní a mně to chutná i tak, když jde vidět, že tam ta snaha skutečně byla.

Měla jsem svoje období diet a nejezení. To bylo ještě na gymplu, kdy se moje vysněná postava velmi těsně blížila čemusi anorektickému a podvyživenému. A můj cíl byl tehdy naprosto jasný. Tu mezeru mezi stehnama jsem prostě chtěla a bez ní jsem si připadala jako tlustý rochně. Holky v pubertě jsou prostě strašně švihlý. 

Holky, kašlete na tu mezeru. Dejte si radši pořádnej burger. S hranolkama. S tatarkou.
S pivem. (Se dvěma pivama...ehm)

Tak samozřejmě. Nejlíp se jí na cestách. A tím nemyslím týdenní válendo grando v hotelu u moře. Myslím tím cestování, kdy denně nachodíte patnáctku, ideálně ještě s batohem na zádech. Tehdy nemá cenu cokoliv řešit a ta obří chuť pořádně se najíst je dokonale obhájena :)

Vánoční Vídeň splňuje obojí. Nachodíte se dostatečně a jídla je kolem vás nadmíru. (Přehršel je taky super slovo, mimochodem.)

Tak třeba Vánoční trhy u Schönbrunnu. 

Když jsme tady byli před dvěma lety, byla jsem z tohoto místa nadšená. Tehdy jsme šli i na prohlídku interiéru a byla to NÁDHERA! Letos už jsem zas tolik nadšená nebyla. Za prvé totiž štafetu "nejkrásnějších trhů" převzal Belvedere, za druhé tu bylo nechutně moc lidí. A co hůř - jídlo zde nebylo nic moc. A když to řeknu já, už to něco znamená.

Samozřejmě. Můžete si zde dát hot dogy, palačinky, plněné brambory, mazané chleby, koblihy a polívky v chlebu, ale mně se to nějak nelíbilo. Výběr relativně fajn, ale to jídlo nebylo sympatický. Namazaný chleba byl strašně tenký, na něm toho zas tolik nebylo a stál teda nějak podezřele moc. Horká brambora politá jogurtem a sypaná špekem mě taky nějak zvlášť nezaujala. Možná, že sladkosti byly lepší, ale já sladký jako "JÍDLO" moc neuznávám. Mlsám ráda, ale hlad sladkým nezaženu.

Takže vyhrála polívka v chlebu.

A ta polívka podle mě byla nahnaná něčím instantním. Chutnala jako z pytlíku. Bohužel, je to tak. Byla bych radši, kdyby ji dali do misky a přidali nějaký pečivo navíc. Sníst ten chleba nacucanej gulášovkou totiž není vůbec snadný. Obzvlášť, když jste relativně esteticky založenej člověk a máte na sobě novej kabát. Martin to zvládl, ale toho zas značně limitovaly vousy. Byl jak čuně. Jinak to ale ani nešlo. A člověk z takovýho jídla snad ani nemůže mít radost. Teda, já ji neměla :(


Jediná věc, kvůli které stojí za to sem zajet, je ta nádherná procházka parkem s úžasným výhledem na zámek i na celou Vídeň. 

A mimo to taky krásná prohlídka interiéru - pro ty, které zajímá historie, nebo se potřebují akutně někde zahřát :-)


Krásně mrzlo! :)



Zasněžený Schönbrunn.



 Útulná a kouzelná čtvrť Spittelberg. 

Tohle už je trochu jiná písnička. Spittelberg patří k těm útulným a kouzelným vánočním trhům, kde není zas tak moc lidí a je tu dobré jídlo! 


POZOR: Dle mého pozorování, jsou to JEDINÉ TRHY, kde mají SCHNITZEL! Žádný řízky jsem nikde jinde neviděla. A tady byly obrovský - veliký jako sloní ucho, ohřejí vám je, dají do housky a jsou TELECÍ.



Asi 4 zapadlé staré ulice vedle sebe s útulnou a hřejivou atmosférou :)


Můžete kdykoliv zaplout do tmavé hospůdky, sednout si ke dřevěné lavici a při svíčkách vypít v klidu hrnek s punčem, grogem, nebo s čímkoliv jiným. Je z čeho vybírat.


Zrovna téhle hospody si nejde nevšimnout díky baňkové výzdobě u vstupu, která vyloženě láká a je snadno zapamatovatelná.

Jo. Říkám baňka. "Vánoční koule" je podle mě holej nesmysl a navíc to zní divně.

#suzmoravy


Mají Rakušáci taky nějaký výraz podobný slovu hygge, hyggelig, nebo koselig? Klidně dejte vědět. To mě totiž fakt zajímá.


Chtěla jsem vám ty dobroty všechny nafotit, ale trošku jsem se styděla :D Ale pro představu to myslím stačí :)

A tady dole už šťastná Tereza se světýlkama v očích. Jahody v čokoládě. Žádný žužu, gumový, cukrový, nebo sušený jahody. Čerstvý jahody.

Ona papá. Ona nepapá, ona se nacpává! <


Klobásy, ze kterých kape tuk a teče sýr. S hořčicí. 
Už zas...


Původně jsem tuhle fotku publikovat nechtěla. Přece jen, když už bloguju, bylo by fajn udržet si nějaký to dekórum a neprezentovat se široké veřejnosti, jako čuně.

Ale k čertu s tim.

Byla by to iluze a strašlivej fejk, kdybych sem dávala jen fotky, kde vypadám spořádaně, elegantně a bez chybičky. (Si tak říkám, jestli takový vlastně vůbec mám?!... :D)

Tohle jsem prostě šťastná opravdická já - vypadám jak čuně, mám bradu od hořčice a je mi úplně u zadele, že tu mezeru mezi stehnama si stoprocentně nikdy nevypěstuju. A dle labužnicky zavřených očí bych si tipla, že jsem se momentálně nacházela někde ve stavu nirvany :D A to se mi ještě nikdy při meditaci nepovedlo. A to jsem už meditovat fakticky zkoušela.

> Fandím projektu Za normální holky! <




Written by: 
Tereza 



Blog můžete nově sledovat na mém osobním Instagramu, Pinterestu a na Bloglovinu :) 

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

Nejčtenější články

Subscribe