Vesnička Forsand, vikingská osada a první noc v kempu

9/15/2017



Po cestě z Preikestolenu jsem si pískala, protože se šlo z kopce a navíc bylo NÁDHERNÝ počasí. Ťapkali jsme si to hezky svižně už brzo ráno a byli jsme asi jediní, kdo šel dolů, zpět na parkoviště. Míjely nás desítky, snad i stovky lidí a ptali se, v kolik jsme vůbec museli vyjít, když už si to štrádujeme nazpět? S úsměvem jsme odpovídali, že jsme kousek pod Preikestolenem přespali... Jedna skupinka Čechů (kterých jsme mimochodem potkali celkem dost!) nás upozornila, že okolí těchto turistických tras je "něčí" a na soukromých pozemcích se v Norsku stanovat nesmí. Já si ale myslím, že to nebude tak horký.... ;-))   

Sešli jsme dolů pod Preikestolen k vesničce Jørpeland. Tak jsme se zase pokochali nádherou fjordů a pak tvrdě narazili... Obrazně i fyzicky. Fyzicky totiž Martinovi úplně dole pod Preikestolenem podjela noha a pod tou šestadvacetikilovou tíhou se svezl na zem a přisedl si svůj zubařskej pravej ukazováček, kterej začal ihned natíkat... :/ )



Asi největší chyba celýho našeho výletu byla ta, že jsme ZAPOMNĚLI KOUPIT PLYNOVOU BOMBU NA VAŘENÍ!!! Takže jsme v ten moment byli prakticky bez jídla...

Bagety nám došly, tahali jsme s sebou 10 Dobrých hostinců, 4 čínský instantní nudle a asi 8 čokoládových ovesných kaší. Ovšem bez horké vody jsme si to mohli leda tak vysypat na hlavu...  Ale bohužel, od větších měst, jako je Stavanger a Tau, už jsme byli dost daleko a v Jørpelandu takzvaně chcípl pes a bomba se tam nikde sehnat nedala.

Rada pro vás - kupte si bombu na vaření IHNED, jak vystrčíte nos z letiště!

Samozřejmě jsme zprvu doufali, že ji v Jørpelandu seženeme. Ale protože jsme nechtěli vláčet ty šíleně těžký věci sem a tam, někdo se musel vydat na cestu a někdo musel počkat na místě a hlídat věci. 

Čekala jsem tam dvě hodiny :D

Ten kruháč, u kterýho jsem seděla, se mi vryl do paměti až nadosmrti. Znám nazpaměť snad každý stéblo trávy, co tam rostlo :D Ale nebylo to tak špatný nakonec... Opalovala jsem se (Díky Bohu, svítilo sluníčko!) a snědla na posezení CELEJ balíček chilli keksů. Relax. Pohodička. Poslouchala jsem zvonečky ovcí, co se všude kolem pásly a mezitím obdivovala tyhle norský zelený měkoučký koberce :)



Abych nastínila stopovací situaci v Norsku, tak jak jsem tam ty dvě hodiny seděla, zastavilo mi samo od sebe auto a v něm dvě Norky. Hned se mě zeptaly, jestli náhodou nechci někam hodit, nebo aspoň s něčím poradit a kam že vlastně cestuju... :) A taky jsem mezitím pozorovala jeden pár, který taky došel z Preikestolenu a auto jim zastavilo už po 10 minutách stopování! A to je fajn, no ne? ;-)

Martin se vrátil s prázdnou... Takže jsme si nadali do blbců, že jsme na zapomněli na tak důležitou (ba takřka nepostradatelnou) věc, pak jsme se museli "sebrat", vzpamatovat se a jít zkusit stopovat... Museli jsme do města Tau, což bylo úplně na opačnou stranu, než jsme měli původně namířeno... 



Asi po 5 (nekecám!) minutách stopování nám zastavila MOC milá paní, která nás ochotně svezla a navíc jsme si s ní docela kvalitně popovídali! Vykládala nám, jak má chatičku u moře v odlehlejší části fjordu a jak tam tráví letní dny. A taky o tom, jak je to letošní léto nevydařený, že pořád prší. A taky, že se v Norsku momentálně staví nejdelší podmořský tunel na světě. 

V Tau jsme koupili bombu a vydali se opět stopovat... Zase nazpět směrem na Jørpeland, protože jsme měli namířeno do Lysebotenu.



A tak jsme si stopli jeden moc fajn pár Holanďanů, kteří se do Norska přestěhovali. Cestou jsme obdrželi hned několik tipů co a jak. Že do Lysebotenu se líp, než z Oanes, dostaneme z vesnice Forsand. A že se můžeme po cestě stavit ve Flørli, kde jsou nejdelší schody na světě. 

Dál jsme pokračovali ještě jiným stopem. Zastavil nám starší vousatý pán, ten nám celou cestu ukazoval každou zajímavost kolem které jsme projeli. O novém mostě poblíž Forsand, taky o posvátné skále, ze které se před dávnými dobami shazovaly nemocné a hendikepované děti, taky o tom, že Preikestolen je oproti Kjeragu docela procházka, protože na Kjeragbolten je to pořád jen "up and down and up and down..." :D - MĚL PRAVDU... A pak nám doporučil kemp, kde se zrovna v ten den pořádal "Vikings festival"... 



Tohle je "ta" skála, o které nám povídal. Název si už nepamatuju. Ale měli jsme na ni krásnej výhled přímo ze stanu :) 

A tak jsme poprvé spali v kempu. Byl dražsí, stál nás dohromady asi 250 NOK, ale měli jsme v rámci kempu i vikingský skanzen, takže to bylo moc zajímavý! (Kemp se jmenuje LANDA PARK CAMPING

Stavěli jsme stan za zvuku norské tradiční hudby, v dálce plápolal ohěň, k večernímu nebi stoupal hustý dým, v ohradě se pásly kozy a kolem nás chodili dobově oblečení blonďatí vousáči... 

No, úplně jak ze seriálu "Vikings". 

(...něco pro Terezku :D) 

Martin mezi ně docela úplně zapadl...



A já si tam koupila ametyst s vyrytou runou RAIDO "R", která se volně překládá jako "cesta". Takže je to takový symbolický suvenýr. (Já si prostě MUSÍM vždycky přivézt nějakou hmotnou památku, jinak to nejde...) :-)



Skål! :)




Večer jsme uvařili, konečně se najedli teplýho jídla a napili teplýho zelenýho čaje (ten, kdo vymyslel tyhle kempingový vařiče byl génius!), pak si Martin vyrobil obvazovou dlahu ze stromové kůry (po tom, co jsme pomocí ní "najedli" :D) , prohlídli jsme si vikingské domečky a šli se taky projít k moři. Bylo (opět...) NÁDHERNĚ. Marťa se samozřejmě i vykoupal, ale bylo to prý ledový (což mu samozřejmě vůbec nevadí) :D





:D 





Forsand je obec v jihozápadním Norsku, v kraji Rogaland.  Je tvořena několika vesnicemi rozkládajícími se na březích Lysefjordu a Høgsfjordu. Zajímavý je, že co do rozlohy je jednou z největších v kraji, ale současně jednou z nejmenších obcí, co se týče populace. Žije tu kolem tisíce obyvatel, ale rozloha je 842 km²! Vesnice náležící obci Forsand jsou - Forsand, Frløyrli, Kolabygda, Lysebotn a Øvre Espedal.

 
Stan našich francouzských sousedů...


Kdyby mi tuhle fotku někdo ukázal před tím, než jsme se rozhodli jet do Norska, tak bych fakt vůbec nevěřila, že jsem to já!!! :D 
(Martin mi pořád tvrdí, že se strašně podceňuju... Má pravdu... Ale díky tomu sama sebe taky často příjemně překvapím...)



Krásný víkend všem a já se brzo ozvu s dalším článkem :-)

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

Nejčtenější články

Subscribe