Preikestolen, Kazatelna, a nebo taky Pulpit Rock!

9/08/2017


Preikestolen, starším názvem Hyvlatonnå, česky Kazatelna. Zkrátka ta slavná norská "čnící skála" :)

Když jsme si na letišti ve Stavangeru přivázali všechny věci na naše batohy, tak jsem se lehce zhrozila. Bylo to totiž (hm, nečekaně...) těžký. A s TÍMHLE mám JÁ celej týden chodit po horách? 

#princezna #knedlik #hospodskypovalec
A tak...

Už po hodině chození po Stavangeru, když jsme se teprve jenom zlehýnka rozkoukávali, mě začaly šíleně bolet záda. Konkrétně teda trapézovej sval. Ale zařekla jsem se, že to prostě zvládnu, že přece nejsem taková padavka. No, upřímně... Je mnohem lepší udělat to tak, že postavíte stan, hodíte si tam věci a až pak vyrazíte na trek. V Norsku se přece nekrade! Češi se s touhle informací jen těžko ztotožní, nicméně je to opravdu tak...  

(Blbost č. 1 - vyrazit na trek se všema věcma )

Ze Stavangeru jsme se trajektem nechali "hodit" do města Tau a tam nasedli na autobus s velkým nápisem "HIKE PREIKESTOLEN". 

(Blbost č. 2 - jezdit předraženou dopravou pro turisty a nevyužít stopování)


Teď už víme, že to byla blbost. Za těch 20 minut v autobuse (18 km) jsme každý zaplatili snad 600,- Hned druhý den jsme se naučili jezdit stopem. To je v Norsku nejideálnější a nejpříjemnější varianta cestování. Je to za darmo, svezete se jako páni autem (:D) a navíc si perfektně pokecáte s Nory, kteří by se přímo rozkrájeli, aby vám poradili, pomohli, dali různé tipy. Hned se začnou ptát odkud jste, jak se vám v Norsku líbí, kde jste už byli a kam se chystáte... No ale to jsme TADY ještě netušili a nasedli na ten předraženej "tourist" bus. (Všechno pro turisty je drahý. Vždycky si vybírejte variantu, která není vyloženě pro turisty. Platí to třeba i pro trajekty. Ten "normální" je levnější, než ten, kde je napsané "fjord sightseeing" Přitom jsou oba vlastně stejné, žejo...)

Takže nejlepší cesta na Preikestolen, když nemáte auto? Stavanger > trajektem do Tau > a pak si vzít stop. Na parkoviště k Preikestolenu pojede určitě spousta lidí a někdo vám stoprocentně zastaví a těch 10 km vás sveze...


Za chvilku (za drahou, šestistovkovou chvilku) jsme dorazili na parkoviště pod tou norskou slavnou Kazatelnou. Já si všechno nadšeně fotila, hlavně teda domečky s trávou na střeše...  #poprvenaseveru #zelenac 


Výhled na fjord... Nádhera...

Byla jsem trošku nervózní z toho, zda to zvládnu. Slyšela jsem, že výšlapy do hor jsou pro Nory taková "nedělní procházka" a taky to, že tam kolikrát potkáte i turistky v sandálech a balerínách. 

První informaci potvrzuju. Byla jsem v šoku, když jsem například po cestě na Preikestolen potkala ženu v cca osmém měsící těhotenství, jak si to v klídku šlapala nahoru. A kolikrát nás předběhli asi sedmdesátileté babičky a dědečci s nordickými holemi. Jako fakt... 

Přitom i sám Martin uznal, že ta cesta není úplně snadná.

Ale v balerínách jsem tam teda nikoho fakt neviděla. I když je pravda, že oblečení některých "kolegů" jsem nechápala. Saka, absence pláštěnky, Conversky?


Pršelo, foukalo, byla mlha.... A Marťas na pár momentů podlehl trudomyslnosti... 


Zhodnotili jsme teda, že výšlap na Preikestolen je docela náročnej, ale později jsme to přehodnotili, protože ve srovnání s Kjeragem je to spíš fakt taková procházka... 
Na Preikestolen z parkoviště asi hodina a půl cesty, 5 km, převýšení asi 300 metrů... 
Což je docela "nic" :)

Jdete po relativně bezpečné cestě, šlapete do kamenných schodů, pak se jde i po rovince, v lese, pak po skalách - ale žádná šílenost. A pak se pár metrů projdete po cestě, jejíž okraje ční do těch 600 metrů, přičemž v Norsku nejsou nikde žádné zábrany :D Ale na fotkách to vypadá hůř, než ve skutečnosti. Sami jsme se pak divili, kde že jsme to vlastně v té mlze chodili :D


Můj dojem... :D


Tahle úžasnost je, myslím, dostatečně výmluvná  - JEĎTE NA TREK DO NORSKA!

Na samotném Preikestolenu byla mlha hustá jako mlíko. Ale chvilkama mizela a my jsme se tak mohli podívat DOLŮ do Lysefjordu, kde vidíte maličké trajekty a vodopády. Bylo to neskutečný. Krásný. Nádherný. Úžasný. 

A já, jakožto největší posránek z výšek na světě, jsem markantně posunula svoje hranice... A stoupla si skoro až na kraj! (viz fotka výš)

Ale pořád to byl slabej odvar, protože někteří blázni si dokonce na ten okraj sedli a spustili nohy dolů. To jsem ale fakt nechápala...


Po cestě dolů už se pomalu stmívalo a tak jsme se rozhodli, že "zakempíme"...

Všude byly mokřady a tak se místo hledalo hůř. Martin je ale specialista a našel přenádherný místečko. Schovaný. Jako z Pána prstenů mi to tam připadalo :D 


Když jsme postavili stan, tak se vyčasilo, svítilo sluníčko, byla modrá obloha a navíc se udělala DUHA :-)

A já to brala jako předzvěst toho, že tohle bude skara dobrej výlet a že nás Norsko "vítá"...



V noci to byl zvláštní pocit, spát ve stanu "někde v Norsku v horách", kdy kolem sebe máte jen černo černou tmu, nad hlavou hvězdy a kolem sebe široko daleko NIC... Jen ticho a samotu...

Ale vyspali jsme se oba přímo pohádkově, hlavně teda díky nafukovacím karimatkám. A mně bylo v softshellce a dvou péřových bundách dokonce i teplo :D

Kamarádka píše do naší skupiny na facebooku : "Tak co, vy dva, nezmrzli jste už?"
Martin odpovídá: "Ne, už jsme se adaptovali. Já jsem si zapnul košili až ke krku a Terka oblíkla druhou péřovku."


Jeden z MNOHA důvodů, proč jsem si Norsko vysnila, byly přesně tyhle fotky, které jsem dlouho předlouho hltala na Pinterestu, Instagramu a všude možně... A když už jsem si tam teda tak pěkně stoupla, překonala sama sebe a svůj šílený (!!!) strach z výšek a Martin mě navíc tak pěkně blejsknul, dávám sem tu slavnou prototypní fotku z Preikestolenu JEŠTĚ JEDNOU!! :-)


 
Ha en fin dag! :)

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

TENTO MĚSÍC NEJVÍC ČTETE

Subscribe