Popoplujem! | Aneb trajektem směr Lysebotn

9/18/2017



Ráno v kempu proběhlo následovně...

Zjistili jsme, že Martinovi prdla karimatka a měl ji celou noc vyfouknutou. 
No, to má z toho, jak si ji předchozí večer vytáhl ven do trávy a vleže na ní vařil! (Dle jeho slov u toho vypadal jak Dionýsos :D) Stačí jeden pidi kamínek a karimatka je v čudu. Ten vzduch není totiž dobrej jen na to, aby člověk ležel na měkkým, ale především izoluje od studené země! :/ A to v Norsku jaksi chceš, že... ? Jinak ale první ochutnávka Dobrýho hostince byla natolik úspěšná, že jsme si ho uvařili hned dvakrát. Hlad je sviňa. 

Udělali jsme si ovesnou kaši a všichni kolem nás nemohli z toho, jak ji "jíme" kůrou ze stromu.
(Soudruzi z NDR tentokrát za nic nemohli.) Aneb ten moment, kdy vám dojde, jak moc geniální vynález je PŘÍBOR... (Jsme na něj při balení trošku zapomněli, no...)

Zabalili jsme věci, vyčistili si zuby a vyrazili na trajekt. Na ten jsem se ohromně těšila! Ty naše jízdy trajektama byly úžasný. Je tam teploučko, pohodlí, jak doma v obýváku, pohodlná sedadla, spousta místa a když se vám zachce, jdete vykouknout ven na palubu. Ale fjord můžete pozorovat i z velkých oken po stranách lodi... Nádhera!

Ale mezi tím jsme na něj tři hodiny čekali pod stříškou vedle supermarketu (pršelo...), takže jsme se věnovali pojídání chleba s paštikou, sledování filmu Jak básníci přicházejí o iluze na Mp4 (už to známe nazpaměť, ale kromě Marie Antoinetty od Sofie Coppoly a Pýchy a předsudku jsem tam už nic jinýho neměla a to by Martin nedal...), dělání si srandy z Frantíků, kteří seděli vedle nás v deseti vrstvách svetrů a neskutečně se klepali zimou, smrkali, kýchali a čekali na trajekt do Stavangeru jak na Boží smilování. (Pro srovnání - Martin tam seděl v košili...:D A já  "jenom" v péřovce.)

A taky jsme šli rybařit! M. sice nic nechytil, ale vznikly z toho pěkný fotky... ;-)


A pak přijel trajekt. Byli jsme už docela promrzlí a zmoklí. Teda promrzlá. Martin si prostě jen oblíkl softshellku. (Já už měla softshellku a dvě péřovky...)

S těma norskejma trajektama to občas není legrace. Je to trochu chaos a i když si den předem zaplatíte jízdenku, může se stát, že trajekt pro vás vůbec nepřijede. A když si ji pro jistotu chcete koupit až po nalodění, tak vás zase sprdnou, že jízdenku nemáte koupenou předem. Zvláštní.

Potkali jsme dívčinu z ČR, která měla zaplacený lístek, ale trajekt nikde.
My jsme si lístky předem radši nekupovali a před naloděním nám dost ostře avizovali, že "without a ticket you will be thrown into the sea!" Naštěstí, lístky se dají v pohodě koupit přímo na trajektu - mají tam na to zařízení na odpípnutí kreditkou. Takže to s tím házením přes palubu bude spíš jen takový místní trajektový folklorní humor, než že by se doopravdy zlobili ;-)

Problém je pouze v tom, že na některých místech trajekt zastavuje pouze tehdy, když si ho alespoň jeden člověk předem zaplatil. Takže pokud se podíváte na "rozpis" trasy na přístavu a vaše lokace není napsaná tučným písmem, kupte si ten lístek fakticky předem ;-)

A pokud máte motorku, nebo auto, je lístek koupený den předem skutečně NUTNÝ...

A tak jsme konečně vyrazili směr Lysebotn! 


Po cestě jsme míjeli Preikestolen - a řeknu vám, že "ze spoda" to vypadá jako nicotný pidi kamínek, co trčí ze skály. Takový "nic" :D


Lysefjord je nádhernej - obzvlášť, když jedete směrem ke konci fjordu a už se blížíte k přístavu! :) To snad nikdy neomrzí... (A taky proto zde mám - a ještě budu mít - těch fjordových fotek FAKT HODNĚ) #SORRYJAKO 


A tady už naše DOMA pro následujících pár dní... Martin našel odlehlejší vyvýšené místo blízko řeky (večer nás krásně uspával její šum), všude kolem byla tráva, lišejníky, zakrslé stromy, ze stanu bylo vidět na Kjerag a okolí a taky na vodopády :)

Kouzelný místo! ALE mělo jeden velikej háček....

Pod tou naducanou trávou měla zem tvar "mísy" a my jsme tak spali v takové prohlubni. To samozřejmě ničemu nevadí. Tráva je božsky měkká a žádné nerovnosti si ani nevšimnete...

Blbý to ale začne být ve chvíli, kdy celou noc prší...

Probudila jsem se v noci a chtěla si sundat teplý ponožky, protože mi bylo vedro. (Zas takový teplo nebylo, ty ponožky jsem na sobě měla totiž troje...:D) Během toho jsem vysunula zadek mimo karimatku, takže jsem se dotkla zadelí "podlahy" stanu a následně zjistila, že mě na tom zadku cosi studí...

Kamarádi, prosákl nám zespodu stan...  DURCH.

Ráno jsme se probudili uprostřed obrovské (!!!) kalužiny, která ale byla důmyslně schovaná pod tou vysokou naducanou trávou, která nám před tím připadala tak super.

Nezbývalo, než se přestěhovat o pár metrů výš a ujistit se, že zem je skutečně rovná, ideálně v mírným svahu...

Stanování v Norsku je super!!!

Příště už víc z Lysebotnu!

Hezké pondělí.

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

TENTO MĚSÍC NEJVÍC ČTETE

Subscribe