Děkujeme, Řecko!

9/06/2017


Zase ta nejmodřejší modrá, jakou si vůbec dovedete představit!

Deset dní se zprvu zdálo jako dostatečně dlouhá doba. V průběhu jsem si několikrát říkala, že "to bude stačit a že se budu těšit domů". Jenže celých deset dní se sžíváte s daným místem, na konci už jste tak nějak "jeho součástí" a poslední den kvůli tomu bývá docela krutý ve smyslu, že se vám hlavou honí takové ty melancholické otázky jako: "Vrátím se sem ještě někdy?", "Vidím tohleto a támhleto naposledy v životě?". Člověk si na všechno tak zvykne, skoro se začne cítit jako doma a pak musí odjet... A s velkou pravděpodobností - protože cestování je o poznávání a není úplně "cestovatelské" jezdit pořád na to samé místo - je to nejspíš opravdu NAPOSLEDY co jí tuhle večeři v tomto hotelu, prochází touhle cestičkou, míjí tuhle tavernu a tenhle obchůdek, jehož výlohu už zná nazpaměť (nazary, mušle, potápečský brýle, lapače snů..), leží na téhle pláži a má tenhle výhled a tak dál... 

První den se zdá být všechno tak cizí, poslední den opouštíte "domov".

Je to takový smutný, vždycky bývám melancholická a těžce se s daným místem loučím.

Martin to zabil. Když jsme poslední den naposledy (asi po stopadesátépáté) balili slunečník, ručníky, umývali si nohy od písku a já řekla, že by jsme se "měli rozloučit s mořem", tak prohlásil, že "jakejkoliv sentiment je zbytečnej...". Měl pravdu. Sem už nikdy nepojedeme, protože prostě pojedeme zase jinam. Tak. (Ale stejně jsem pak moři řekla "AHOJ MOŘE", protože jsem už prostě taková ... :D) #staletrochudite 


A tak jsme si sbalili saky paky, Martin dokonce narval do svého kufru i obří harpunu, kterou před pár dny ulovil v moři... :D Zapřel ji o zábradlí na našem hotelovém balkóně, ohnul ji a pak s ní vyztužil kufr... Bála jsem se, že se nedostanu domů, jelikož zavazadla měla check-in na moje jméno... :D


A po cestě domů jsem myslela na tu nejmodřejší modrou, na ty západy slunce s vínem na útesu, na "tu naši" pláž, pak taky na Tsampiku, na Lindos, Rhodos, všechny výhledy, jídla, koktejly... A ano...i přes tohle jsem se těšila domů. Ona je na tom stejně nakonec nejhezčí ta pomíjivost... A že se zase můžete těšit na něco dalšího... Třeba do Norska!


Jedna divočejší pláž na západním pobřeží, poblíž hradu Monolitos.


Nazarů jsme vezli domů přesně 5...
Víte že slovo suvenýr pochází s francouzského "souvenir", což je v překladu "vzpomínka" ? :)


 Tohle mi bude chybět. Nohy v písku, v moři... 


Pláž Tsampika. Rozhodně nejkrásnější pláž Rhodosu. Doporučuju! Ale teda dopoledne, když tu nikdo není...odpoledne je tu narváno.



Ibišky...no jo, ty mi taky budou chybět!


Taky náš barevně-letně-rozdováděnej slunečník za 10 E, kterej jsme museli nechat na letišti, protože už byl přes limit váhy zavazadla a nám se nechtěl platit poplatek dražší, než samotnej slunečník :D


Rhodos byl perfektní a jsem moc spokojená... Krásnější dovolenou si tak nějak ani neumím představit! :) 




A teď už nechme léto létem a pojďme se už soustředit na nadcházející podzim ... 

... a na další články, tentokrát z Norska!

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

Nejčtenější články

Subscribe