Dilema u konce. Nakonec fakt jedeme!

by - 7/17/2017


Svůj první výlet do Norska jsem si vždycky představovala jako takovej ten klasickej eurovíkend v Oslu, s kafíčkováním, touláním se po městě a s nějakým tím hikem do hor navíc. Počítala jsem tak nějak vnitřně s tím, že se bude hodně času trávit v přírodě a venku, ale vždycky jsem si malovala každodenní návrat do pevnýho výchozího bodu, kde by se uvařilo, pohodlně vyspalo, a tak...

Dlouho jsem se odhodlávala začít takový výlet do Norska vůbec realizovat. Pořád jsem jen pokukovala po zájezdech a fotkách na pinterestu. Čekala jsem na TEN impulz. A on nakonec přišel  - dost nečekaně a v takové formě, že jsme z toho s Martinem oba nadšení, natěšení a já ještě k tomu docela dost vyděšená. Zkrátka jsme se rozhodli skočit po hlavě do toho čirýho super ultra norskýho vzrůša, který by si člověk pamatoval až do smrti. A to nějak s tím ubytováním nejde, protože by z toho byl zas jen další pohodlnej eurotrip, akorát s nějakým tím "hikem" do hor navíc... (Martin se na myšlenku celotýdenního trekkingu a stanování hrozně upnul. Mně se to líbilo taky, ale jistota nebyla stoprocentní... To kafíčkování v Oslu, to by bylo tak nějak víc pro mě :D)

Fakt jsem se toho lekla. Z původně vzrušující představy se začala stávat realita - jak jsme se o tom začali na vážno bavit u toho jídla, jak jsem psala minule. Začala jsem o sobě pochybovat, jestli to vůbec zvládnu. A jestli to fakt chci... 

Ono, vzdát se toho pohodlí, který přináší jistota, vystoupit z komfortní zóny a trošku zariskovat, to vyžaduje mít alespoň trošku takový ty "cestovatelský koule"... 

A v mým případě se nikdy o nějakých "cestovatelských koulích" rozhodně nedalo mluvit. (Zatímco jsem obdivně záviděla dobrodruhům, kteří sbalí prťavej stan, hodí krosnu na záda a vydají se ne, že do Norska, ale do Jižní Ameriky (!), jsem vybírala na netu letenky na eurovíkend do Říma s ubytováním a myslela jsem si, jaká jsem cestovatelka...) Vždycky jsem chtěla na tůry po severské přírodě, jen mě nikdy nenapadlo, že se to fakt stane... :D

Pár hodin po publikování předchozího článku o stanování a trekkingu, kdy jsem pochybovala o tom, že do toho vůbec jsem schopna jít, jsme sedli k notebooku a ty letenky do Stavangeru prostě KOUPILI. Je to černý na bílým. Letíme na týden s Norweigan do Norska - POD STAN. Žádný AirBnB. Prostě jsme se rozhodli zkusit to a jet na drsňáky. A já jsem na nás ale FAKT zvědavá....

Martin už začal básnit o tom, jak bude chytat ryby a jak si je upečeme k večeři nad ohněm.

Já už se zas vidím, jak někde ve strašným slejváku pod převisem skály totálně hladová ohřívám instantí nudle nad propanbutanovým hořákem a strašně u toho kleju. Mám všechno oblečení mokrý, v botách mi čvachtá a tak... (#drammaqueen)

Prý, že jestli tohle přežiju, budeme už cestovat jedině takhle, protože se tak hodně ušetří a člověk má absolutní svobodu, když furt nemusí řešit ubytování a tak...

To jsem si na sebe zas něco ušila :D

Tak my pojedeme do Norska! Těším se jak malá a přitom mám z toho naděláno v kalhotách.... :D

Podobné články...

0 komentářů

.