Dánská dívka

4/22/2017


Hned v úvodu tohoto článku si neodpustím pár poznámek.

Transgenderové operace mě nikdy nijak nezajímaly, ačkoliv jsou obdivuhodné. Ale po shlédnutí tohoto filmu můžu říct jedině: "Dejte mi někdo do rukou předlohu - knihu Davida Ebershoffa - Dánská dívka, nebo klidně i sepsané rukopisy přímo od Einara/Lili "Man into woman" a asi se od nich neodtrhnu a přečtu je jedním dechem." Tahle problematika se zdá být na první pohled poměrně prostá, ale film na ni pohlíží až překvapivě komplexně. Nikdy bych si nedovedla představit, jak moc komplikované a emočně vypjaté můžou tyhle typy příběhů být a už se na ně nikdy nebudu dívat skrz prsty, nebo je jakkoliv zjednodušovat. Fakt se mě to dotklo.


Je mi líto Matthiase Schoenaertse, který ve filmu podal skvělý výkon, ale stejně se nevyhnul tomu, aby lidé prohlašovali, že nechápou, proč do tak dobrého filmu obsadili Putina.

Lili Elbe - Elbe je anglický název pro řeku Labe

Lili se narodila roku 1886 a zemřela v roce 1933 krátce po páté operaci, která jí měla zajistit možnost otěhotnět. Tělo odmítlo transplantované vaječníky. Ve filmu ale umírá mnohem dříve.



A teď k samotnému filmu... Hlavní důvod, proč jsem na Dánskou dívku byla zvědavá, byly bohaté nominace jak na Oscara, tak na Golden Globe, BAFTA a nespočet dalších a dalších ocenění prakticky po celém světě. Žánrově, stylově a vizuálně mě zaujala mnohem více, než všude rozmazávaný Revenant, kterému renomé lehce narušily všudypřítomné vtípky na účet Leonarda diCapria. (Tenhle je brutální)  OK už dost... Dánská dívka se zdála být sofistikovaná, originální a zároveň dostatečně tématicky znepokojující, přičemž tématika proplouvá nespočtem sfér lidského života, takže co do hloubky pocitů a emocí má tento film rozhodně co nabídnout a garantuji, že po jeho zhlédnutí si jeho náladu a emoce v sobě ponesete ještě hodně dlouho, což o mnohém vypovídá. (Na rozdíl od filmů, které jsou tak prázdné, že za měsíc už pomalu nevíte, o čem vlastně byly)

Nechci tento článek pojmout jako převyprávění příběhu - stejně by to dost dobře nešlo a žádný text se nevyrovná obsahu filmu. Spíš bych chtěla vyzdvihnout všechny kvality a upozornit na pár nedostatků - ale opět připomínám, že jde jen o mé osobní poznatky. Nejsem žádný profi filmový kritik ;-)

Eddieho Redmayna opravdu nemám ráda, ačkoliv je to brilantní herec. Nesedí mi jeho zjev a není mi vůbec sympatický. Zjistila jsem to už při sledování Pilířů země. O to víc jsem ale byla v šoku, když jsem ho spatřila v roli Einara Wegenera, dánského malíře a ilustrátora. On se pro tuhle roli snad narodil. Jeho zženštilost a jemnost je v této roli naprosto perfektní, nehledě na to, že co se emocí ( zmatenosti, štěstí, touhy, snění, frustrace a strachu) týče, byl brilantní, přesný a bezchybný. Jeho postava byla rozporuplná - nemůžete se prostě rozhodnout, jestli ho nenávidíte kvůli tomu, že opustí tak báječnou ženu, aby se sám stal ženou, nebo mu fandíte, protože ho tak nějak chápete a víte, jak mu je. Eddie Redmayne má naprosto pod palcem divákovy emoce i psychiku a nekompromisně si s nimi zahrává. 

Stejnou schopnost má ale i Alicia Vikander, o které naopak už dlouho roznáším samou chválu. Je to herečka, která dokáže v každém dalším filmu posouvat hranice svého vystupování o kousek dál a dál. Nikdy nehraje stejně, vždy vás překvapí. Reaguje na charakter svých postav tak neskutečně plasticky a poddajně, až vám z toho mrazí (Ex machina - Dánská dívka - Royal affaire) Poprvé jsem ji viděla v Královské aféře s Madsem Mikkelsenem (další herecká jednička z Dánska) a byla dokonalá, stejně jako tady. Věřila jsem jí naprosto každý pohyb, každý výraz, pohled beze slov i práci s hlasem. Je prostě skvělá a obdivuhodná, stejně jako Gerda Wegener, které se ale rozporuplnost také nedá upřít.

Další pochvalu nemůžu upřít designu kostýmů a kulis. Každý záběr byl dokonalý, ale nikoliv úzkostlivě sterilní. Dialogy perfektní. Střih, kamera, režie - bez chybičky. Jediné výtky mám co se týče scénáře, který se bohužel nevyhnul pár ohraným filmovým klišé - až uvidíte scénu s šátkem poletujícím ve vzduchu na konci filmu, budete vědět, o čem je řeč. Hudba byla na míru šitá a skvělá, ovšem mohla být více osobitější.

Oscara si nakonec odnesla Alicia Vikander. Eddiemu sošku vyfoukl Leonardo, ale i tomu ho přeji - ale asi ne za Revenanta :) Já osobně hodnotím tento film jako jeden z nejkvalitnějších v poslední době. Líbil se mi vizuálně, koncepčně a zanechal ve mě strašně silný otisk, co do pocitů i myšlenek. Doporučuji všem, ale varuju, že tento film nesedne každému - zkuste a uvidíte :-)

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

Nejčtenější články

Subscribe