Óda na anglickou hospodu

8/29/2015

Místo: The White Hart, Crystal palace, Church road 96, London

Není nic lepšího, než si takhle večer zajít "na jedno" (dvojpivo, trojpivo...) do takové té klasické anglické tmavé hospody. Prostě "english pub", jak vyšitej. Světla tu moc není (ani ve dne) a večer je to tu celé takové "svíčkovo-lampičkové" (Jak říká moje bábi - "intimčo".) Nábytek je ze dřeva a vypadá, jako že už toho docela dost zažil. Na pár stolech a okenních parapetech jsou rozmístěny lampy - každá je jiná a ani jedna z nich nevypadá nově. Je jasné, že je majitel posbíral někde na blešáku. Bar nejde pod všemi těmi lahvemi od whiskey ani pořádně vidět. Za to mě ale neustále bije do očí nálepka českého Kozla u výčepu. Je totiž hrdě zařazen mezi Meantime, Guinnesse a další evropské pivní jedničky.

Před barem, nad kterým jsou zavěšená jednobarevná světýlka, postává hlouček lidí - převážně mužů - popíjejících pivo a whiskey. Mají na sobě košile s různými vzory a jsou dost vousatí. Za barem se spokojeně usmívá barman pohupující se při čepování piva do rytmu hudby. Poblíž totiž sedí na rozviklané miniaturní dřevěné stoličce starší pán s kytarou. Vypadá jako takový ten klišoidní starý námořník, kterému se přezdívá "Mořský vlk". Ani bych se nedivila, kdyby měl na rameni vytetovanou mohutnou kotvu a jako pozdrav používal "AHOY". Vrásčitý vousáč, chlap jako hora. Za jeho hlas by se nemusel stydět dokonce ani Iggy Pop. Mám podezření, že by mu ho možná dokonce i záviděl... Zpívá perfektně. Doprovází se na kytaru a jeho kámoš mu do toho bubnuje na cajón. Chci to na cédéčku! Před hospodou stojí cedule "Live concert tonight! Local musician - country, folk, indie, rock." A pro úplnost nesmím zapomenout - vzduchem poletuje směsice vůní hamburgrů, jehněčího, smažených ryb, buřtů a hranolek. Ale podávají tu i saláty s klíčky a všelijaké toasty.

Pokud si takhle nějak představujete ráj, jste moji...

Jak jsem řekla, sedím si tak v téhle hospodě a popíjím už druhou pintu naprosto parádního londýnského piva Meantime. Je zde dokonalá uvolněná a pohodová atmosféra. Tak dokonalá, že mít takovou hospodu někde blízko domu, stane se ze mě stoprocentně královna alkoholiků, protože ačkoliv zde podávají i výborné čaje, to pivo bych si prostě pokaždé musela dát! Life is short. Drink up the beer first! Najednou mám pocit, že tohle pivo a tohle místo, je všechno, co k životu zrovna potřebuju a vůbec kdy potřebovat budu. Od teď. Fakt. A korunu tomu všemu dává ta typická britská angličtina, která zní ze všech stran... Já totiž miluju britskej přízvuk.

Dopiju poslední kapku a ten fajn pocit začíná pomalu mizet. Střídá ho jiný pocit, už ne tak příjemný - čas jít spát, zítra brzo vstávám. Letím domů. 

Je večer. Slunce zapadá, pomalu se ochlazuje a na obloze jsou červánky...a vy si to kráčíte směrem k cihlové hospodě na předměstí Londýna, co má na kamenné zdi nakresleného velikého bílého jelena. The White Hart. No není to skoro až nechutně klišoidní romantika? Dostali jste chuť na pivo? .... I já. Jdu si na bar ještě pro another Meantime.

Spát můžu přece až v letadle.
Autor: Hospodský povaleč na slovo vzatý.

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

Nejčtenější články

Subscribe