Konečně už chápu, v čem spočívá práce Horatia Caina

4/13/2017


Díky, soudní lékařství! Konečně už díky tobě vím, co přesně (do nejmenšího nechutnýho detailu) se děje s lidským tělem po smrti - od prvních pár minut až po desítky let. A taky už vím, co přesně se děje v těle, když člověk umře na oběšení, uškrcení, zadávení, zastřelení (a jak se pozná vzdálenost a typ zbraně!), uhoření, umrznutí, praštění tyčí po hlavě, hladovění a tak dále... A jestli si nechcete rozhoupat žaludek, negooglete si nikdy v životě, co znamená slovo "adipocere". Tento předmět pro mě byl doslova utrpení, protože to byla jedna velká depka a já jen doufala, že už to nebudu muset nikdy v životě číst. Jak například Karolína z Food Paper Travel sama sebe nazývá černou kronikou, já jsem pravej opak. Jakýkoliv kriminálky, vraždy a detektivky ignoruju a dělám, že se nic takovýho neděje. Protože když si to na moment připustím - třeba na seznamovských "novinkách", - jsem z toho buď smutná, nebo přehnaně cynická. A já nechci být ani jedno z toho.

Díky fyzioterapii jsem se zase dozvěděla...co já jsem se tam vlastně dozvěděla? Prakticky nic novýho :D Že když budu blbě sedět, budou mě bolet záda. You don't say. Facepalm. (Aneb, jak já ráda říkám: "Palmface"...) A že od krční páteře může bolet klidně i čelistní kloub, nebo vám může pískat v uších. Tak. A tím bych shrnula obsah tohoto týdne, protože se nedělo prakticky nic víc, než soudní a fyzioterapie. A ano, musím připočíst Velikonoční trhy na Svoboďáku, kde jsme si poslechli cimbálku, dali si cigára (jakože párky) a já si pokydala černej "posh" princeznovskej kabátek hořčicí. Taky jsme byli v Golden sun na jídle, protože jsem dostala nepotlačitelnou chuť na pekingskou polívku. Už zase... A mají ji tam fakt boží, ale příště si spíš zas ráda zajdu do Mandarínu. (Terezo, začni už konečně jíst nějak normálně a ne jak hovado...) 

Aneb pokud platí rčení "Jste to, co jíte", pak vám tento článek právě píše ztělesněný mix chleba, sýru s příchutí gyros, čokoládových lupínek, párků, čínských nudlí na kari a vše to plave v pekingské polívce. Jo a taky v pivu. (#studentlife)

A protože nemám moc o čem psát, protože fakt není momentálně o čem, chci aspoň postnout tyhle fotky z takovýho zajímavýho místa v Brně. Ten domeček s hodinama mě bůhvíproč hrozně fascinuje - navíc ty hodiny fakticky fungují - a je to celé takové industriální a v kombinací s tou socialistickou sochou je to zvláštní. Žejo? Nebo jsem prostě jen praštěná a fascinují mě naprosto nudný a normální věci? Dejte mi echo...

Nicméně já se musím nějak otřepat z tohoto týdne. Nic hroznýho se sice nedělo, ale mám tak nějak všeho plný brejle. Takže jdu běhat... (Konečně něco rozumnýho, po těch tunách smažených nudlí).


Mějte fajn víkend ;-) 

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

Nejčtenější články

Subscribe