Z Říma (část 3.)

by - 11/12/2016

Poslední den jsme zahájili snídaní v jedné z kaváren na Via Vittorio Veneto. Opět bylo pod mrakem, ale pořád teplo takové, že jsem několikrát měla sto chutí chodit jen v tričku. Pak jsme došli na Piazza di Spagna. Prý je to nejromantičtější místo Říma. Nejsem až takový znalec, ale můžu potvrdit, že je tu fakt nádherně. Hlavně je tu úžasný výhled.


Podívali jsme se do kostela Trinità dei Monti. Zjistila jsem, že tento kostel byl postaven ministrem Ludvíka XIV. a sloužil/slouží zdejší francouzské menšině. Martin mě zase poučil, že se schody jmenují španělské proto, že tu římané chodívali na procházky se svými kokršpaněli :) No a já zde měla pořád před očima ten slavný záběr z filmu Prázdniny v Římě.


Pak jsme se šli ještě jednou podívat na fontánu di Trevi. Nemohla jsem se s ní "nerozloučit". Následně jsme se koukli do kostela Santa Maria del Popolo. Kostel, který si zahrál (jako jeden z mnoha) ve filmu Andělé a démoni.

A pak začalo pršet. A my neměli ani deštník, ani pláštěnky.

Tak jsme se schovali hned do protější kaple - Capella Chigi. A protože bylo nedělní poledne, začínala tu zrovna mše doprovázená pěveckým sborem. A my tu strávili celou hodinu. No fajn. Jedna mše v italštině mi snad neublíží :D (#neznaboh) Je ale pravda, že po čtyřiceti minutách jsem se začala cítit dost nesvá a neustále jsem se nervozně otáčela za sebe, abych průběžně skrz vchod do kostela kontrolovala, jestli už konečně nepřestalo pršet. Někdo se asi rozhodl, že mě donutí být zde až do konce...


Když se počasí konečně trochu umoudřilo, prošli jsme si slavnou Via del Corso  (no některý ty výlohy stály fakt za to :D)  a omrkli dalších několik bazilik, kostelů a kaplí. V Římě jsou totiž na každém kroku a dovnitř vás lákají svou nádhernou a okázalou architekturou.


Ještě jsme se porozhlédli z památníku Viktora E. a pak jsme zamířili opět do Trastevere na večeři. 


A pak začalo pršet nanovo. Šílený slejvák. Bouřka. Vítr.

Cesta na náš pokoj byla zhruba na hodinu a pršelo čím dál víc. Takže jsme uvízli ve zmrzlinářství a byli odsouzeni po těch 4 chodech pozřít ještě zdejší obří zmrzlinu :D Myslela jsem, že prasknu a upřímně jsem každou chvíli čekala, kdy budu muset strčit hlavu do nejbližšího odpadkovýho koše. 


Když konečně přestalo pršet (pár minut na to, co jsme si koupili deštník za 5 Euro...), šli jsme se ještě mrknout na Koloseum. A tu jsme se s Římem definitivně (jsem s jistá, že jen pro tentokrát) rozloučili. 

Ráno jsme vstávali v 6 a spěchali na autobus, který nás měl odvézt zpět na Ciampino. Vůbec se mi nechtělo pryč...:(

Poslední dodatek - Řím jsme si oba zamilovali a důvody snad ani po těch několika článcích nemusím zdůrazňovat. Je ale fakt, že první dojem nebyl až tak silný, jako nadšení z Paříže. Je ale nutno akceptovat, že Řím je opravdu hodně svůj a v mnoha ohledech je prostě jiný, než západoevropská hlavní města. Co ale bylo úplně nejvíc nejsuprovější? Hlavně to, že i v listopadu je zde krásně teplo a svítí sluníčko (rostou zde palmy, ibišky a poletují kolem nich papoušci. Fakt!) a následně taky skutečnost, že se zde úplně přenádherně jí. A já jím fakticky ráda :D (Takže jedenáct bodů z deseti pro Trastevere)


Podobné články...

0 komentářů

.