30.03.17

Táborák & Klezmer


Včerejší hudební experiment. "Starodávné a okouzlující melodie židovské svatby, jakož i jedinečné písně v jazyce jidiš. Klezmer je tradiční instrumentální hudba východoevropských židů..." Hudba, kterou jsem nikdy neposlouchala a ani vlastně nikde pořádně neslyšela. Ale po včerejší opíkačce nás na Létajícího rabína vzali kamarádi ... Já měla jasno, folkovou instrumentální hudbu mám ráda (například Irskou - The high kings, Dervish, nebo Norskou - Wardruna, kterou vyloženě miluju....). Martin už je na tom s folkem hůř, je to hlavně jazzman :D Ale i tak se nám to strašně líbilo, má to obrovskej náboj! Zaexperimentujte si někdy taky a zajděte na koncert kapely, na který byste jinak nikdy sami od sebe nešli a rozšiřte si obzory!! ;-) Tohle byl koncert na Staré pekárně v rámci programu (festivalu) ETNO 2017.

28.03.17

Hády. První letošní opíkačka


OPÍKAČKA :) Na kopci Hády. A ve středu hned další, tentokrát v mnohem víc lidech... Pro mě taková "odměna" za dnešní hotovou zkoušku z chirurgie. Koniklec, pučící stromy, vyhlídka na dalekou Pálavu, praskání ohně, buřty, polehávání v trávě s pivem, a především teplo, světlo, slunečno a modrá obloha...  Už mi tyhle věci opravdu chyběly! 

27.03.17

40 dní pěšky do Jeruzaléma


Dobré ráno! V tomto článku vám při snídani povím něco o mé poslední přečtené knížce a taky vám budu trochu dělat chutě na sladký... ;-)

40 dní pěšky do Jeruzaléma

Knížku jsem četla hlavně na cestách vlakem, když jsem pendlovala mezi domovem a Brnem. Vždy jsem byla na místě jako lusknutím prstu a dost často jsem musela před spolucestujícími zakrývat smích, protože mě ta knížka dokázala fakticky rozesmát...a to nikoliv do němýho úsměvu, ale do slyšitelnýho hihňáníFakt je, že smích dokáže ostatní lidi ve vlaku dost znejistit...nakonec jsem se cítila trapně nejen já, ale i ostatní :D  No, při čtení už se mi to dlouho nestalo (Naposledy snad u Terryho Pratchetta)

24.03.17

Vysněné DOMA


Nikdy jsem nebyla na takový ten "sterilní" nordický styl, nejsem minimalistka a ani moc neřeším, co s čím ladí a neladí. Přijde mi, že nordický styl je takové "kde nic, tu nic" a já mám ráda kolem sebe trošku chaos a život. (Ale ne binec, to zas ne :D) Naopak mám ráda takový ošuntělý, pošmourný, vintage styl a la dům na venkově, kde se na pracovním stole povaluje spousta obrázků, starých dřevěných krabiček a plechových  dóziček, jaké se dřív vyráběly na všechno, co se dnes prodává v plastovém pytlíku. (Krabičky a dózičky jsou moje obrovská úchylka...) Po tátovi (protože maluje) mám ráda staré rámy na obrazy a klasické obrazy obecně, fotografie, staré lustry, kusy starého - klidně i stoletého - nábytku, bílé dřevěné okenní rámy, dřevěné podlahy, nábytek z masivního dřeva(!!), starý porcelán, klasické kachlíky v koupelně a tak... A kytky :)

19.03.17

Večerní procházka městečkem Andalo

 
V 2500 metrech nad mořem se lyžuje na stále ještě dost silné vrstvě sněhu, kdežto dole na konci sjezdovky už bylo patnáct stupňů a všude vykukovaly krokusy. Bylo to jen pár kroků od ski areálu a už tak ta příroda byla úžasná... (a fotogenická). Jendou bych si přála sem jet v létě a projít si to zde, protože zajít si tak někam víc do "divočiny", to musí být pecka ;-) Takže přidávám pár fotek z naší procházky - zrovna v den, kdy mi nebylo dobře a nelyžovala jsem (radši)...nicméně celý den v posteli jsem být nemohla. Alespoň dvě hodinky venku to chtělo. A pomohlo to :)

Jarní lyžovačka ve Fai della Paganella


Třídenní lyžování v italském středisku Fai della Paganella, poblíž města Trento. Nádherný počasí, perfektní sjezdovky, pizza, Aperol, největší pohodička, spálený obličeje (v příštím životě chci být snědá tmavovláska) a konečně jsem mohla vyzkoušet foťák v pořádným terénu! A ty fotky jsou tak nádherný, že jsem vůbec nic nepřikrášlovala, neupravovala, nezvýrazňovala a je to na nich prostě tak krásný, jak to doopravdy bylo... Bohužel jsem z těch pár dní musela jeden den vypustit, protože na mě padla nějaká únavová viróza... :( Škoda jednoho dne, ale taky mohlo být hůř... Když lyžovat, tak Alpy jsou jasný jako facka...

10.03.17

Bydlení na venkově



Jsem hrozně nerozhodná. 
Chvilku prahnu po malém bytě uprostřed velkoměsta, kde je ruch, živo, vše je blízko, člověk je stále mezi lidmi a pořád se něco děje...
Následně úmorně toužím koupit stoletý polorozpadlý dům někde na venkově / v horách a renovovat ho v tradičním venkovském stylu. Ať už po našem, nebo napodobit třeba provence.
Zasněně přemýšlím nad tím, jaké to je, vyjít ráno na terasu, zabalit se do deky a v maximálním tichu v dálce pozorovat stádo srnek.
A pak mám zase náladu chodit každý večer po jazzových koncertech, do kina, na sushi a tak...

07.03.17

Bazální průprava indickou kuchyní


Tak jo, řeknu to hned na začátku. Stydím se! Jsem labužnice labužnická, žrout žroutskej a jídlo je pro mě svatý. Ale až poslední dobou jsem si začala brát k srdci, že toho pramálo vím o jeho kultuře, o jeho původu, smyslu a tradici. Přitom obecně kultura jídla je dost zásadní. Jíst něco, o čem víte úplnou tužku, je jako odcestovat do země, o které jste si zjistili jen název hlavního města. Nebo jako jít s kamarádkou na kafe a nezeptat se, jak se jí daří. Je to prostě čirý ignoranství. A já se stydím. 

Sushi už jsem za svůj život snědla hodně, ale až teď jsem si tak nějak uvědomila, že toho o něm vlastně moc nevím. Pochytila jsem jen hrubej bazál a to je dost ostuda. Nigiri, maki, wasabi, rýžovej ocet, nějaká spešl rýže a balí se to do mořský řasy. Stydím se znovu a víc.

Výbornou Tom Kha Gai polévku jsme vychvalovali do nebes už hodněkrát, ale až za potupně dlouhou dobu nás napadlo vygooglit si recept a kouknout se, co to tam vlastně vůbec plave a jak to, že je krémově bílá? No jo, kokosový mlíko, citronová tráva, galgán. Pořád se stydím.

A posledně jsme vyrazili do sauny, kde bylo narváno. Takže to padlo. (Děkujeme, nechceme. Takže co teď? No jistě, že jídlo... A kam? Co takhle zkusit tu indickou restauraci na Veveří? Tak jo.)