Z Říma (část 1.)

11/11/2016


Ubytování jsme si zařídili přes booking.com. Do Airbnb už se nám moc nechtělo. Respektive - chtěli jsme změnu. Přijeli jsme do Říma kolem poledne a absolvovali naši jedinou jízdu metrem za celý zdejší pobyt. V centru jezdí totiž jen dvě linky a to tak, že k hlavním památkám vás metro stejně nezaveze. Myslím, že snad jen ke Koloseu. Takže stejně nakonec chodíte všude pěšky. 

V Římě je ale všechno v perfektním dosahu. Nezajdete si víc jak tři kilometry a když chcete někam dojít, je to moc příjemná procházka. Mnohem lepší, než pořád pobíhat po metru, jak je tomu například v Paříži. Navíc, i na začátku listopadu je v Itálii kolem 21 stupňů přes den. Večer zhruba 14. Takže zajít si všude pěšky se tu zkrátka samo o sobě nabízí... (Bod pro Řím) 

Adresa, kterou nám poskytl pán přes ubytování, nás zavedla nejdříve do jeho miniaturní pracovny. Tam jsme vyplnili veškeré náležitosti. Mezitím jsem si prohlížela po zdech vylepené plakáty z Prázdnin v římě s Audrey Hepburn, slavnou fotografii Sophie Loren, jak pojídá špagety a snímek z filmu La dolce vita, z fontány Di Trevi :-) Takže i když byla ta pracovna extrémně malá, tmavá a divně to tam smrdělo, měla jsem i tak ze všeho lepší pocit. (Že by ten pán - pravděpodobně Ind - miloval staré klasické černobílé filmy? No, to asi těžko. Ale každá snaha se cenní a on se očividně snažil.)


Nakonec jsme byli mile překvapení. Naše ubytování se nacházelo úplně v jiném domě, než byla pracovna toho pána. Pokoj byl prostorný, čistý a moc příjemně zařízený, takže jsem byla nadšená :-) Rychle jsme si vybalili věci z baťohů a vydali se napjatě ke Koloseu. Vím, že spousta lidí odmítá chození po "mainstreamových" památkách a raději obchází ne tolik profláklá místa. Já jsem ale toho názoru, že když jste někde poprvé, je skoro až povinnost podívat se nejdříve na to, co dělá město tím, čím je.

Koloseum mě nadchlo. Zejména zvenku. Sice je to zřícenina, ovšem když si uvědomíte všechny okolnosti - můžete jen žasnout. Po cestě jsme si koupili pizzu a i když jsme fakt vypadali jako typičtí turisti se selfie tyčí v ruce (pro mě novinka :D ) - nevadilo nám to. Bylo krásně a bylo to super. Prostě BELLA VITA. Vstup na Koloseum je podle mě nutný, pokud jste tu ještě nebyli. Není to ale zrovna za hubičku, i když je vstup do 24 let levnější. Fronta tu je takřka non stop. Ovšem oproti Vatikánu to je procházka růžovým sadem.


Moje nadšení z Kolosea ovšem ihned přebilo ještě něco mnohem krásnějšího. Forum romanum. Něco tak krásnýho jsem snad v životě neviděla. Výhled z vyvýšeniny Palatin (kde jsou mimo jiné zahrady s citrusy, ibišky, palmami a růžemi!) je jako byste se koukali na oživlý fantasy film. Jako by to všechno, co máte před očima, byla jen iluze, nebo nějaké počítačové filmové efekty... Trosky dávno zaniklé civilizace, jako z nějakého post-apokalyptického filmu :) Něco, co bylo zničeno a teď se to díky obrůstající trávě, květinám a poletujícím rackům opět probouzí k životu. No nádhera... Nedá se to popsat... :-) Navíc je to obrovský komplex, strašně moc drobných uliček a zákoutí. No já byla v sedmém nebi a moje fantazie pracovala na plné obrátky. 


No a to jsem se dřív lidem se selfie tyčí posmívala... :D


Následně jsme se šli podívat na památník Viktora Emanuela II. (Vittorio Emanuel II. Monument). Sjednotitel Itálie, po němž se tu jmenuje skoro všechno... Jeho jméno vidíte na každém kroku. Samotný památník je prakticky obří budova z bílého vápence, jejíž výška sahá do 70 metrů. Vstup je zdarma, ovšem v areálu se nesmí kouřit, nebo posedávat na schodech. Italové toto místo zkrátka berou velmi vážně. A je odtud nádherný výhled! - viz úvodní fotka


Pak už jsme zamířili do čtvrtě Trastevere. Přišlo mi to jako obdoba Montmartru. Malebné uličky, spousta restaurací, kavárniček, obchůdků... Krása. Dali jsme si výbornou večeři a šli pomalu zpátky na byt. Cesta asi na hodinku.


P.S. U Forum romanum jsme objevili tyhle dva králíky. Prostě tu jen tak chroustali trávu. No měla jsem podezření, že mi někdo něco nasypal do pití :D

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

TENTO MĚSÍC NEJVÍC ČTETE

Subscribe