Coco avant Chanel

10/19/2016



Paříž. Konec 19. století. Ples. Tančí se valčík. Uprostřed davu žen, dusících se v korzetu, ve světlých nafouknutých šatech, s peřím ve vlasech a tunou šperků kolem krku, tančí Gabrielle Chanel, které se už v té době neřeklo jinak, než Coco. Má na sobě splývavé černé jednoduché šaty s úzkými ramínky a hlubokým výstřihem na zádech. Bez šperků a s vlasy v drdolu. Všechny ženy na ni divně koukají a ona se jim směje. Připadají ji, jako by právě vykradly klenotnictví a jako by na hlavě nosily obří dorty...

Jsou večery, kdy nemám nic na práci a ještě k tomu jsem sama doma. Přesně tehdy dostávám chuť pustit si "nějakej babskej film" - prostě něco, co by chlapa unudilo k smrti. (A la Pýcha a předsudek, Snídaně u Tiffanyho, Marie Antoinette..) Velmi často při výběru filmu strávím třeba půl hodiny, než prošmejdím csfd.cz a vyberu si ten, co by mě fakt zajímal. Včera se jím stal film od francouzské režisérky Anne Fontaine z roku 2009 v hlavní roli s božskou Audrey Tautou. Ani nevím, jak jsem k němu dospěla. Mám troch dojem, že jsem svůj výběr začala zadáním "filmy odehrávající se v Paříži" do googlu :D Ano, to jsem celá já...

Co jsem od filmu čekala? 

Tento film má být v prvé řadě životopisný, ale i tak jsem očekávala, že se bude hodně motat kolem módy. Takže jsem se těšila, že se dovím, jak například vznikal parfém No.5, nebo kde vlastně Coco brala inspiraci, jak se šilo, jak se vyrábělo, jak se plánovaly přehlídky, prostě cokoliv z její práce. Očekávala jsem, že se dovím nějaká zajímavá fakta o tom, jak se Gabrielle - Coco - vypracovala z úplné nuly na mocnou ženu, která tahá za veškeré nitky celosvětového moderního stylu. Čekala jsem, že film bude inspirativní, dravý, plný vizí a posunu vpřed. Že nám ukáže Coco jako ženu toužící po nezávislosti, ženu, co je zásadová, dravá, pracovitá, cílevědomá, pyšná a hrdá a neochočitelná. Zkrátka ženu vizionářku a revolucionářku. Opravdu jsem věřila, že se dovím něco o tom, jak vznikaly její modely, o tom, jaká byla její ohromná cesta vzhůru mezi gigantické osobnosti moderní doby.

Vzhledem k tomu, že jde o francouzský film o módní ikoně, bylo mi jasné, že bude vizuálně dokonalý, elegantní, jemný, poetický a niterný. Takový soukromý. A těšila jsem se na kostýmy :)

Co jsem nakonec dostala?

Bohužel, ani zdaleka to, v co jsem doufala. Audrey je skvělá herečka a nádherná žena. Ale v tomto filmu vypadala spíš jako Édith Piaf v nejlepších letech, než elegantní a šarmantní Coco. Kamenný a strnulý výraz ve tváři, kruhy pod očima. Přísné pohledy, strohé výroky. Byla hrozně chladná a nudná. Audrey vypadala, jako by ji život strašně otravoval a bohužel tak nejen vypadala a hrála, ale myslím, že to bylo i ve scénáři. Nevěřím ani za mák, že Coco taková opravdu byla. Ví se, že byla chladnější, ale ne, že byla takový suchar... Říká se, že měla ohromný šarm. A to jsem zde absolutně postrádala. Takže těžko říct, čí to byla chyba... Audrey? Anne? Nevím. Coco mi byla sympatická v první čtvrtině filmu. Úplně na konci mi zase sympatická nebyla vůbec, ale zase jsem ji upřímně obdivovala. Audrey totiž přesně vystihla takový ten poctivý, přísný, chladný, strohý, starostlivě pečlivý, kontrolující výraz, který si u Coco při práci umím živě představit. No a mezi tím - čili celý film - mi připadala spíš taková protivná a často i vulgární. Étienn (Benoît Poelvoorde) a Boy (Alessandro Nivola) ovšem byli skvělí, uvřitelní. Ale těch si, nebudeme si nic nalhávat, člověk ve filmu nesoucí název COCO AVANT CHANEL, zase až tak moc nevšímá.

Anne zvolila jako téma filmu období Coco před tím, než odjela do Paříže na vlastní pěst a začala tvořit a prosazovat se. Takže ji filml ukazuje jako zpěvačku v hospodě, kurtizánu, ženu bez peněz, kterou si dlouhou dobu udržuje bohatý Étienn, který ji sice má rád, ale moc dobře ví, že nad ní má moc. Následně se Coco zamiluje do gentlemana Boye. A právě on jí pošťouchne k tomu, aby odjela do Paříže, riskla to a zkusila se prosadit. Z filmu je jasné, že nebýt finanční podpory Étienna a Boye, zjevně bysme ještě dnes nosily korzety (čistě obrazně řečeno). Film mi celou dobu spíš připomínal víc nějaký román od Danielle Steel ve stylu "žena mezi dvěma muži", než - li životopis ikonické ženy. Z jejího vzestupu se nedovíme vůbec nic, protože po jejím odjezdu z domu Étienna je STŘIH a následně už vidíme tu naši známou ikonickou Coco v pouzdrové sukni, s vykasanou košilí a šňůrou perel kolem krku, jak s cigaretou v puse soustředěně ušmikává poslední nedokonalost jejího nového modelu. A pak STŘIH a jsme na módní přehlídce, kde už Audrey opravdu nejvíc z celého filmu vypadá jako Coco tak, jak ji známe - ponořená do svého návrhářského workoholického nitra.

Co by na to řekla Coco?

Coco byla osobnost, která šla proti davu. Byla svá. Bojovala proti konzervativnosti a konvencím. Ovšem tento film je přesně to, co by ona pomocí nějaké satirické hlášky zavrhla. Tenhle film je konvenční, konzervativní a není na něm nic průkopnického. Anne si asi spletla jednoduchost s nudou. Takže smutně prohlašuju, že i když byl po vizuální a kostýmové stránce prostě boží, tak ve všem ostatním mě zklamal. Nedozvěděla jsem se o Gabrielle, jako osobnosti, prakticky NIC. Postrádala jsem byť jen špetičku šarmu a důvtipu...

Hudba: Alexandre Desplat - jak ho mám ráda, tak zde byl hrozně sterilní a nudný. Takže ani soundtrack to nezachránil.

Ach jo, kam se poděla ta francouzská poetičnost, nedbalá elegance, švih a šarm? :( Pro mě nevyužitý potenciál celé téhle tématiky...

Máte jiný názor? Sem s ním :)

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

Nejčtenější články

Subscribe