Ochutnej Asii, aneb švábi k obědu

9/08/2016

Využívání starých industriálních budov pro kulturní akce už je ve světě fenomén. A je tomu tak i v Brně. Malá Amerika, poměrně škaredá a stará cihlová budova u hlavního nádraží, se pravidelně proměňuje v důležitý gastronomický brněnský stop point. Díky za to! Takovým akcím moc fandím!

Je zvláštní, kolik toho člověk dokáže nakecat, když o nějaké situaci jen mluví. No a pak, když se do ní skutečně dostane, vše je najednou jinak. Já například vždycky skálopevně prohlašovala, že hmyz - cokoliv s nožičkama, ba i bez nožiček - do pusy NIKDY NIKDY NESTRČÍM! Přišlo mi to odporný a veškerý diskuze o bohatém zdroji bílkovin a stravě budoucnosti jsem vehementně bojkotovala a dělala, že nic neslyším. No, jenže nedávno jsme se šli kouknout na další akci Foodparku - Ochutnej Asii. Vedle Mladého kokosuSushimarketu, stánku s Kavkazskou kuchyní, oblečením z Bali a stánku s krevetovými rolkami, měl své místo i podnik Brouk na talíři. Pro Martina to byl hlavní důvod, proč na tuhle akci šel, takže když jsme vešli do haly, zamířili jsme rovnou k pódiu, kde právě probíhala HMYZÍ SHOW. Vařili zrovna štíra, následně vysvětlovali jak se takový štír porcuje a z čeho se pak má vycucávat jeho chutné šťavnaté masíčko - kterého je asi tolik, že by se akorát vlezlo na jednohubku. Ale pán, co onoho štíra vyhrál v "tombole", si za něj rád zaplatil pár stovek :) Show splnila svůj propagační účel a my o pár minut později drželi v rukách plastový talířek s Hmyzím mixem. Byl to salát z červené řepy, cvrčků, sarančat, moučných červů a švábů. Mňamka! No a dostáváme se k prvotní myšlence tohoto článku. Lidi, já to snědla. Snědla jsem červy, dva cvrčky a jednu kobylku. Na švába jsem neměla odvahu, ale asi jsem přišla o hodně, protože Martin prohlašoval, že šváb chutnal rozhodně nejlíp. (A pak si chtěl dát ten talíř ještě jednou... S kým já to žiju? :D )

Jak to chutnalo? Chuťově to bylo normální. Nebylo to ani slaný, ani sladký, ani kyselý...trošku to křupalo a bylo to jako něco sušeného, co nemá nijak výraznou chuť. Nějaká sušená rostlina, například. Odporný na tom ale bylo to, že víte, co právě máte v puse... Pro mě byl zásadní psychický blok to, že to mělo nožičky. Proto jsem byla schopna sníst hlavně ty červíky. Osobně si nedokážu představit, že by se tohle někdy v budoucnu jedlo jako hlavní potravina. 

Nedokážu si ani představit, že páni z Brouka na talíři si na něčem podobném skutečně někde v soukromí pochutnají. Že by jim to opravdu upřímně chutnalo natolik, že by na otázku: "Miláčku, co si dáme dnes k obědu? Můžu udělat buď guláš, nebo zde mám ještě plechovku plnou švábů...", odpověděli: "Já bych si, lásko, dal radši ty šváby!" :)

Nicméně zážitek rozhodně zajímavej. V životě se má zkusit všechno. Odcházeli jsme z Malé Ameriky spokojení, najezení (dali jsme si ještě krevetové závitky s chilli omáčkou), ucucávali jsme z Mladého kokosu a vykládali si o tom, že musíme příští rok zajet omrknout Bali :D

Mějte fajn neděli!

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

TENTO MĚSÍC NEJVÍC ČTETE

Subscribe