30.11.16

Vánoční veganské mrkvové sušenky

Perfektní pro tento adventní čas :) Název "mrkvové" je trochu zavádějící. Ve skutečnosti je tam spousta zázvoru, brusinek, skořice, pomerančové kůry a kokosu, takže to není žádná chuťová "mdloba", ale pořádná před-vánoční chuťovka! 



1/3 hrnku mandlového, sójového nebo jiného rostlinného/ořechového mléka
1 lžíce mletého lněného semínka (či 1 vrchovatá lžička kukuřičného škrobu)
1/2 hrnku oleje (zkuste použít např. arašídový)
1/3 hrnku hnědého cukru
1/2 hrnku bílého cukru
1 lžička pomerančové kůry
1 a 1/2 lžičky vanilkového extraktu (či část cukru nahraďte vanilkovým cukrem)
1 a 3/4 hrnku polohrubé mouky
1 lžčka prášku do pečiva či prášku do perníku
1 a 1/2 lžičky mleté skořice
1 lžička mletého zázvoru
1/2 lžičky strouhaného muškátového oříšku
špetka soli
1 hrnek najemno nastrouhané dobré mrkve
1/2 hrnku sušeného kokosu (doporučuji bio, má mnohem intenzivnější chuť i aroma)
1/2 hrnku nahrubo nasekaných vlašských ořechů
1 hrnek rozinek / brusinek

Troubu předehřejte na 180°C a dva plechy vyložte pečícím papírem (případně dobře vymažte tukem). Ve větší míse prsty propracujte pomerančovou kůru a cukry, poté přidejte mléko, lněné semínko, olej a vanilku a prošlehejte metličkou. Do této směsi prosejte mouku s práškem do pečiva, skořicí, zázvorem, muškátovým oříškem a solí. Jemně promíchejte, poté přidejte mrkev, kokos, ořechy a rozinky. Těsto by mělo být vlhké a trochu lepkavé. Na plech klaďte vrchovaté lžíce těsta (popř. použijte menší dávkovač na zmrzlinu, pokud máte), mezi jendotlivými sušenkami nechte nejméně 3 cm místa. Pečtě 14 - 16 minut, dokud nejsou kraje nazlátlé a sušenky na povrchu pevné. Po vyndání nechte sušenky 10 minut chladnout na plechu, poté je opatrně přendejte na rošt a nechte plně vychladnout.

Recept od http://www.veganotic.cz/





14.11.16

EATaly


Že to v Itálii s jídlem není žádná sranda, ale naprosto vážná věc, jsme poznali už na letišti Ciampino. Koupili jsme si tam obyčejnou bagetu, jejíž primární účel byl "hlavně se zaplácnout a zahnat hlad, ať už je to jakýkoliv" Na moje běžný bagetový poměry byla až příliš dobrá. Grilovaný lilek, mozzarella, rukola, čerstvý měkký pečivo... Na letišti?!

12.11.16

Z Říma (část 3.)

Poslední den jsme zahájili snídaní v jedné z kaváren na Via Vittorio Veneto. Opět bylo pod mrakem, ale pořád teplo takové, že jsem několikrát měla sto chutí chodit jen v tričku. Pak jsme došli na Piazza di Spagna. Prý je to nejromantičtější místo Říma. Nejsem až takový znalec, ale můžu potvrdit, že je tu fakt nádherně. Hlavně je tu úžasný výhled.

Z Říma (Část 2.)


Ten den jsme toho viděli poustu. Už ale nebylo tak slunečno jako předchozí den. Nicméně pořád krásných 21 stupňů :-)

Pantheon. Úžasný místo, jehož architektura nás udivuje a fascinuje dodnes. Já zkrátka nechápu, jak může stavba stará přes dva tisíce let pořád stát. A ještě k tomu v celku. V Římě to ale není žádná rarita. A tak se nejdřív na každým kroku hrozně divíte, že vidíte tisíc let starej sloup. Po pár hodinách už to přestanete vnímat a jako raritu spíš vnímáte přechod pro chodce, nebo bankomat. To už v Římě totiž docela rarita je...

11.11.16

Z Říma (část 1.)


Ubytování jsme si zařídili přes booking.com. Do Airbnb už se nám moc nechtělo. Respektive - chtěli jsme změnu. Přijeli jsme do Říma kolem poledne a absolvovali naši jedinou jízdu metrem za celý zdejší pobyt. V centru jezdí totiž jen dvě linky a to tak, že k hlavním památkám vás metro stejně nezaveze. Myslím, že snad jen ke Koloseu. Takže stejně nakonec chodíte všude pěšky. 

09.11.16

Piknik v Apeninách


Rocca Calascio. Nejvýš položená pevnost v Apeninách, konkrétně v provincii L'Aquila v části Itálie jménem Abruzzo. Zejména teď na podzim to bylo opravdu něco :) Počasí nám příliš nepřálo, protože dost pršelo, fičelo a byla hustá mlha. Jen jsme z té výšky pozorovali, jak se pod námi ženou obrovská mračna. Dočkali jsme se ale i momentu, kdy se udělalo krásně a my zakotvili na místě s nejlepším výhledem na celé okolí, abychom si udělali piknik. A boží bylo v tu chvíli nejenom počasí, výhled a všeobecná pohodička, ale i to jídlo - nakoupené v obyčejném supermarketu. Grilované kuře, šunky, sýry, slané koláče, čerstvé pečivo, čerstvé olivy... O:-) Byli jsme v nebi. A to doslova... (1 460 m.n.m.)

08.11.16

Pescara & Chieti


Jsou dvě ráno. Už po několikáté se ujišťuju, že máme opravdu všechno zabalené. Jsem o to víc nervozní, když mám UŽ ZASE sbaleno v baťohu. Na celých 6 dní! Martin ze mě normálně vychovává ultra-praktickou ženu. A to jsem ještě před pár dnama četla na módním pekle, že baťůžky na dovolenou zásadně NE! (...a následně si - podotýkám - zcela zbytečně - koupila mini kufřík). Venku je šílená zima, ale já mám na sobě jen slabej jarní kabátek - v Itálii je prý teplo. Je těžký tomu věřit, když mi po cestě na hlavní nádraží jde konstantě hustá pára od pusy a klepu zubama. 

20.10.16

Only lovers left alive

Dušičky se pomalu blíží a podzimní ponuro je v plném proudu. Možná se tedy v brzké době dostanete do situace, že si budete chtít pustit nějaký speciální film a navodit si tu správnou atmosféru. Mnoho lidí automaticky zvolí nějaký horor, nebo něco od už lehce okoukaného Tima Burtona. Já vám ale, jakožto hororový super-odpůrce doporučím něco z trošku jiného soudku. Něco stylovějšího!

19.10.16

Coco avant Chanel



Paříž. Konec 19. století. Ples. Tančí se valčík. Uprostřed davu žen, dusících se v korzetu, ve světlých nafouknutých šatech, s peřím ve vlasech a tunou šperků kolem krku, tančí Gabrielle Chanel, které se už v té době neřeklo jinak, než Coco. Má na sobě splývavé černé jednoduché šaty s úzkými ramínky a hlubokým výstřihem na zádech. Bez šperků a s vlasy v drdolu. Všechny ženy na ni divně koukají a ona se jim směje. Připadají ji, jako by právě vykradly klenotnictví a jako by na hlavě nosily obří dorty...

07.10.16

Základy pařížského obžerství

1. LE PETIT CAFÉ A NĚCO SLADKÉHO NA ZUB S VÝHLEDEM NA CELOU PAŘÍŽ

To je Tour Montparnasse a tamní kavárnička. Koupíte si kávu, jeden ze super zákusků, sednete si k oknu a pozorujete město z 209 metrů. Věřte mi, je to bomba. Kavárna se jmenuje LE 360 CAFÉ. Výhled na město se totiž nabízí v celém obvodu budovy.


02.10.16

Výšlap na Sněžku


O tom, jak je v Krkonoších (...a vlastně obecně všude v ČR) nádherně, bych mohla básnit celé hodiny. Výšlap na Sněžku je něco, co vždy relativně protrpím (nahoru je to docela nářez), ale jakmile se vrátím zpět, šla bych znovu! Lanovka samozřejmě nepřipadá v úvahu. Je potřeba si to celé vyšlápnout pěkně po svých, dokud člověk může... :) Tentokrát bylo parádní počasí a poměrně dost lidí, takže to hned mělo lepší šmrnc, než náš poslední výšlap o mlhavých dušičkách, kdy byla doslova nulová viditelnost, vichr a mrholení. No, pěkných 40 km v nohách, 8 hodin chůze, totální únava, ale ten POCIT je k nezaplacení!

23.09.16

Podzimní Parc du Champ de Mars



K prvnímu podzimnímu dni jsem si nachystala takový miničlánek z podzimní Paříže, kde je to na podzim extrémní romantika... Ale když jsem dnes šla ze školy kolem Petrova, tak to nebylo o nic míň pěkný ;-)

15.09.16

Po dešti


Skoro-podzimní víkendová procházka. Sice bylo ještě poměrně teplo a astronomicky je ještě stále léto, ale ta nezaměnitelná podzimní vůně vzduchu a listí už byla dost znatelná! Takže jako každý rok nostalgicky smutním, že už je zase konec léta, ale naštěstí jsem jedna z těch, kteří milují podzim. Takže sem s ním!

08.09.16

Ochutnej Asii, aneb švábi k obědu

Využívání starých industriálních budov pro kulturní akce už je ve světě fenomén. A je tomu tak i v Brně. Malá Amerika, poměrně škaredá a stará cihlová budova u hlavního nádraží, se pravidelně proměňuje v důležitý gastronomický brněnský stop point. Díky za to! Takovým akcím moc fandím!

16.08.16

Český Krumlov



Výlet s rodinou.

...protože Český Krumlov je jedno z nejkrásnějších měst naší republiky. Už když jsme tudy proplouvali před pár týdny na loďkách s děckama, bylo mi hned jasné, že se sem musím brzo zase vrátit. Staročeská atmosféra, ty malebné uličky, nádherný zámek, hospůdky přímo na břehu řeky, malé obchůdky s všelijakými "handmade" věcmi, vodáci a neustálé "ahoooooj" :))

09.08.16

Lipno, české moře


Lipno vznikalo v 60. letech a je velké skoro 50 km čtverečních! Stalo se tak největší vodní plochou na našem území - prostě naše "moře" :-) Vedle několika menších ostrůvků se zde nachází i ostrov Tajvan, který slouží jako přírodní rezervace a je na něj zakázán vstup. Prý na něj kdysi jezdil rybařit šikmooký pán a dál už automaticky zapracovala lidová slovesnost :) Letos jsem neměla příležitost podívat se k moři, ale jeden večer strávený na pobřeží Lipna mi dal alespoň trošku toho "přímořského" pocitu. Moc se mi zde líbilo :-)

04.08.16

Budapešť


Smršť fotek, ale text dopíšu někdy později... (snad) Fotky jsou už starší, z roku 2013, ale Budapešť mě natolik nadchla, že je tu chci mít taky :-)

29.07.16

Zámek Hluboká


Jeden z našich nejkrásnějších a taky nejzhýralejších zámků (a sídel vůbec)... Proč? Rod Schwarzenbergů ho stavěl opravdu dlouho zatímco bydlel na krumlovském zámku. A když tyto dva zámky srovnáte, je to jako nebe a dudy. Zámek v Českém Krumlově není ani zdaleka tak luxusní. Je to takové typické zámecké sídlo, kde je opravdu jen to nejpotřebnější a jen zřídka něco opravdu "POSH" (Moje oblíbené slovo :D) Ovšem když stojíte před Hlubokou, můžete si oči vykoukat. Tento zámek má napodobovat anglický Windsor a opravdu do něj nemá moc daleko.

21.07.16

Aňa a její Post Scriptum


Řeknu vám to upřímně hned na začátku. Nemám tyhle druhy knížek moc ráda. Netuším kde, kdy a proč se mi tento psychický odpor a zásek vytvořil, nicméně mám podezření, že to bylo někdy ve chvíli, kdy se mi při čtení Šťastné knihy Báry Šťastné začaly ježit hrůzou vlasy na hlavě a pomalu jsem upadala do deprese. (Odpusťte mi, vím, že Báru má hodně lidí rádo...nic proti, vážně) Kafe a cigárko jsem v knihkupectvích míjela obloukem o poloměru minimálně pěti metrů. (Taky mi odpusťte :D ) Ale to neřešte, já jsem často skeptická, ale nakonec dost často uznávám, že jsem danou věc podcenila. Ale ono je vždy lepší nechat se příjemně překvapit, než zklamat! :)

19.07.16

Mikulov, jihomoravácké nebe


Jižní Morava se vším, co k tomu patří. Úchvatná příroda, zlatavé letní západy slunce, úrodná krajina, vína, vinice, vinárny, vinaři, kroje, malebné uličky, milí lidé, jídlo. Takhle nějak si představuju RÁJ. Netřeba palmy, moře a písek. Stačí slunce, víno, domácí klobása, zvuk cimbálu a zpěv. Milulov je zkrátka moje srdcovka. Byli jsme na prohlídce zámku - prošli si pokoje, kde byl ubytován Napoleon Bonaparte před bitvou u Slavkova. Obdivovali obří sud ve vinném sklepě a velkou sbírku vinných lisů. Nevynechali jsme ani hrobku Ditrichsteinů a vyšlápli si Svatý kopeček, který u mě osobně vyhrál nad vším ostatním. Ten výhled je prostě k nezaplacení :-) Zrovna probíhalo mikulovské Pivobraní a na náměstí se zpívalo, tančilo a hrálo. Cimbál a housle zněly po celém centru města. Každý kraj naší země měl tradiční krojované taneční vystoupení. Kroje si oblékli i místní - jen tak pro radost :) Koupili jsme si domácí klobásu, přikusovali chleba a ..... BYLI V JIHOMORAVÁCKÉM NEBI! :-)

Je super vyjet si v létě k moři. Ale nezapomínejte na TUZEMSKÉ poklady :-)

07.07.16

Vltava 2016


Smutníte kvůli tomu, že všichni jedou na Bali a do Řecka a vy jste letos zase exoti bez exotiky? Nezoufejte. Vemte partu na vodu a možná, že to bude ještě mnohem lepší, než celotýdenní válení kejtiček u bazénu :D Ale blbý na tom je, že si půlku těch super zážitků pravděpodobně nebudete pamatovat...

01.04.16

Velikonoční neděle v centru Krakowa


Velikonoční neděle strávená v centru Krakowa, kde se tyto svátky prožívají o trochu intenzivněji, než u nás. Mše, jarní výzdoba, prodej všemožných druhů kraslic a svátečního jídla. V Krakově jsem byla poprvé a mile mě tohle místo překvapilo :) Pravda je taková, že na Polsko jsem obecně žádnou velkou chválu neslyšela. Nicméně - když cestujete, musíte přijmout konkrétní destinaci prostě takovou, jaká je a nechat se jí pohltit. Pak se smíříte i s faktem, že pod romantickou eiffelovkou se najde místo, kde stojí deset narvaných špinavých kontejnerů. Nežijeme v pohlednici, ale v realitě ;-) Centrum Krakowa je čisté, hezké a udržované místo s bohatou historií, kde opravdu stojí za to se projít... Slyšela jsem negativní recenze na tamní MIŠMAŠ architekturu, která prý vypadá, jako by to někdo navrhoval totálně na mol... Ale když na to přistoupíte, je to vlastně zajímavá rarita. Jsem navíc moc ráda, že jsem měla štěstí jet sem zrovna v období Velikonoc. Poláci, jakožto dost pobožný národ, je prožívají o dost víc, než my.

22.03.16

Řádíme v Orsay. Venku leje jak z konve.


Socha polárního medvěda, kterou vytvořil François Pompon, Brána do pekla - úžasná socha od Rodina, naprosto skvělá výstava secesního nábytku, umění a designu. Art deco. Impresionismus. Degasova Baletka,Van Gogh, Monet, Manet, Renoir, Sisley, Klimt!!! Je rozhodně na co se koukat. Nás dva zubaříky nadchl obraz od Eduarda Vuillarda... A navíc jsme viděli restaurování obrazu od Couberta...jehož jiné slavné dílo "Le origin du monde" jsme museli zvěčnit formou selfíčka. 

21.03.16

Jaro

Père-Lachaise, burgundští šneci, Sorbona a mnohem víc


Opravdu šílená slátanina všemožných fotek z jednoho dne, kdy jsme ušli snad přes 30 kilometrů a viděli toho nejvíc. Venku bylo totiž krásně a chtěli jsme toho maximálně využít. Což se mimochodem další den ukázalo jako dost šťastný nápad, protože lilo jako z konve - od rána do noci. Na začátku dne jsme si užili snídaňový piknik u Louvru. Čerstvý chleba, čerstvá pomazánka a karta z lékárny Dr. Max na mazání, protože jsme na bytě nechali nůž :D Kolemjdoucí z nás měli větší zážitek, než z pohledu na Pyramides du Louvre. Během dne jsme pak viděli Sorbonu, Luxemburský palác, celou Paříž z vrcholu Tour Montparnasse, Notre Dame (konečně jsem se dostala dovnitř!), prošli jsme si největší a nejslavnější hřbitov světa - Père-Lachaise, kde leží osobnosti jako například Edith Piaf, Oscar Wilde, nebo Moliér. A nakonec jsme vyrazili na Montmartre... Zašli jsme na burgundské šneky, kávu a kir do mé NEJoblíbenější restaurace - Clairon des Chasseurs, prohlédli si Sacre Coeur a pak začalo pršet... Takže jsme pádili koupit do sámošky víno, kozí sýr a po zbytek dne lenošili na bytě.

20.03.16

Z Krakowa do Paříže


Shánění ubytování přes Airbnb.com je vždy jedno velké dobrodružství. Nikdy totiž nevíte, co vás čeká. Nebo naopak nečeká...

Nám se už podruhé stalo, že jsme absolutně vůbec osobně nestřetli člověka, od kterého byt pronajímáme. Poprvé - ve Vídni - nám nechal klíčky schované za obrazem za dveřmi a při odjezdu jsme schovali klíčky naopak zase my jemu do poštovní schránky. Takhle proběhlo předání bytu. A podruhé - v Paříži - k nám byl neustále posílán bratr dotyčného, který z různých důvodů prostě přijet nemohl. Je to takové járacimrmanovské. Napadají vás myšlenky, zda ona osoba s konkrétním jménem vůbec existuje, nebo je to někdo zcela jiný, kdo si nepřeje být identifikován schovávajíc se za nepravé jméno/pohlaví/národnost? :D

11.03.16

Budapešťská velryba


Budova CET, které se říká THE WHALE - VELRYBA, byla navrhnuta architektem, jehož jméno je Kas Oosterhuis - původem z Nizozemska. Tato budova byla otevřena v roce 2003 a její účel je kulturní a komerční. Hlavní použitý materiál je ocel a sklo. Zabudování mezi dvě klasické stavby v maďarském stylu a umístění v těsné blízkosti Dunaje dělá z této budovy nepřehlédnutelnou dominantu i přes to, že co do výšky není nijak výrazná...