Chvilka pařížské ranní poetiky

6/09/2015


Paříž přes den tepe životem. Hlavní silnice jsou narvané auty. Chodníky se mění v chaotickou několika proudovou dálnici uspěchaných lidí. Běžci. Cyklisté. U Eiffelovky staví každou hodinu alespoň deset vysokých autobusů. Pouliční umělci. Kytary, zpěv, piano, saxofon. Stánky s cukrovím. Stánky se suvenýry. Klapání podpatků. Cvakání fotoaparátů. Zvonky na kolech. Klaksony. Dlouhatánské fronty. Mačkající se davy. Všichni spěchají, všichni telefonují, všichni si něco fotí. Kavárny a bistra jsou plné. Není si pomalu kam sednout. Cinkání příborů a skleniček. Zvuk rozbitého skla. Posouvání židlí. Vůně čerstvě usmažených palačinek s čokoládou. Bon Jour! Excuse moi. Merci. Aurevoir! Merde! Putain. Život, pohyb, energie. Možná, že až moc energie. Ze začátku se mi tu vždy točí hlava a nestíhám vnímat všechno, co se kolem mě děje. Těch vjemů je tak strašně moc! Vždyť Brno je oproti centru Paříže vyloženě oáza klidu a nejsem na to zvyklá. Mé smysly tu vždycky dostávají pěkně zabrat.



Ráno.

06:00 / Přijíždíme do města. Vychází slunce, ale na ulicích je ještě stále dost šero. Chodníky jsou téměř vylidněné, až na pár běžců. Stejně tak i silnice, jejichž klid si přímo labužnicky vychutnávají lidé jedoucí do práce na kole. Nikdo nikam nespěchá. Bistra teprve otevírají. Na chodníky se rovnají židle a stoly. Číšník pečlivě vypisuje denní menu bílou křídou na venkovní skládací tabuli. Je takové ticho, že jde slyšet ten nepříjemný křídový zvuk. Sem tam to pěkně zaskřípe. Píše úhledným psacím písmem a nadpisy podtrhává ozdobnými krucánky. "Aujourd'hui:"  Pak si s kolegy zapálí cigaretu a povídají si, než přijdou první zákazníci a začne úmorné celodenní kmitání. Ve vzduchu začínají poletovat první obláčky vůně čerstvě uvařené kávy a ještě teplých croissantů. Starý pán s fajfkou si jde do trafiky koupit denní tisk. Ledabyle vytáhne z kapsy pár drobných, zaplatí a pak si noviny složí pod paži a nejspíš přemýšlí, do které kavárny si je zajde přečíst. Výběr je vskutku velmi bohatý. Pán ale nakonec stejně zajde do té své oblíbené. Do té, kam chodí číst noviny a popíjet ranní kávu  nejspíš už pěknou řádku let. Je chladno. Je ticho. Je tu pusto. Na tak velké město až nepřirozeně moc. Zbývá asi jedna hodina do okamžiku, kdy se z metra vyřítí obrovské davy lidí s telefony u ucha a silnice s chodníky se zase změní v živoucí tepny města. Řeknu vám, ten ranní klid velkoměst je strašně krásnej. Taková ranní procházka ospalou Paříží je něco neskutečnýho. Je zde úplně jiná atmosféra. Je to úplně jiný město. Je tu najednou tolik místa, je tu vzdušno a bez těch davů lidí to zde vypadá docela jinak. Všímáte si různých běžně opomíjených detailů a všelijakých zákoutí. Nikdy nepřestanu žasnout nad tím, jak se tyhle velká města neustále mění. Jak během roku, tak i během dne.


Tak jsme si koupily kávu, panini a v klidu posnídaly u Jardin des Tuileries.

NIKDE NIKDO.

Pak udeří sedmá hodina a mně se zase začne točit hlava.

Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

TENTO MĚSÍC NEJVÍC ČTETE

Subscribe