4 dny v Paříži

9/06/2015


Sbalila jsem se rychlostí blesku a než byste řekli "KIR", stály jsme s kamarádkou kolem půlnoci na letišti Charles de Gaulle a vyhlížely taxi... Je to už skoro rok, co jsem byla v Paříži poprvé a ani ve snu by mě nenapadlo, že si to tak brzo zopakuju... :)



V následujících dnech:

Mladý tmavooký taxikář s typickým francouzským nosem (jako brambora) nám lhal o tom, že neví, kde se nachází náš hotel. Bloudil, hledal a mával nám před očima s navigačkou. Pak se ukázalo, že náš hotel je jedna z nejpoužívanějších přespávaček + je jen 2 km "daleko" od letiště a taxikáři tam noc co noc musí jet asi tak dvacetkrát. Tleskáme tomu chlápkovi, který nešetřil slovíčky typu "Merde" a "Putain", kterými nás stoprocentně přesvědčil, že jeho zoufalost a mrzutost je upřímná. (...a upřímně to bylo docela sexy, jak nadával ve francouzštině :-O) Obral nás celkem o dost Eur. No jo, ale nějak tu rodinu uživit musí, že...



Zjistily jsme, že naše hostitelka nedokáže udržet doma ani základní přijatelné čisto a pořádno. A to dokonce ani když očekává hosty. A dokonce hosty z jiné země. Vždy všude přišla úžasně upravená, ale v dřezu jí plesnivělo nádobí, koupelna plná pavučin, nevynesené odpadkové koše. Slovo bordel by to myslím vystihlo dostatečně, ovšem vzhledem k jeho významu ve francouzském jazyce, bych použila radši české slovo chlívek, či brajgl, nebo tak něco... No jo, to je zase jen taková ta nálepka, že VŠECHNY Francouzsky jsou hrozně šik.



Než jsme došly k našemu prvnímu turistickému "stop point" - k Eiffelovce -, zastavily jsme se v cukrárně a daly si macrons s jahodovým dortíkem. Ne, nemohly jste s tím počkat. 



Koupily jsme si barety ve vínové barvě a byly jsme jediné široko daleko, kdo měl něco takového na hlavě. Cliché.


Ve vlaku seděl pán a na harmoniku hrál "La Vie En Rose od Edith Piaf". Cliché.


Na Montmartru jsme si daly šneky. Cliché.



Daly jsme si Kir. Hodně Kiru. A když jsme řekly "kir", myslel si číšník, že po něm chceme "koženou bundu". Prý se to vyslovuje podobně. Taky bych byla zmatená. V restauraci si každej objednává buď pití, nebo chce novej outfit. Kdo se v tom má vyznat, ještě když se to vyslovuje podobně...


Zamilovala jsem si kombinaci kozí sýr + červená řepa. 


Zjistila jsem, že Orsay mě baví víc než Louvre.



Navštívily jsme krásné typické "française" restaurace a hospůdky, kde bylo plno turistů.

Navštívily jsme otřesný a hnusný a nevkusný klub, kde se scházela francouzská mládež a nebyli tam žádní turisti.



Došlo mi, že Paříž je - i přes svou veškerou úžasnost - město, jako každé jiné. Není dokonalá a občas jsou zde i hnusný věci. Třeba to, že i v těsné blízkosti Eiffelovky najdete kontejnery (i frantíci mají odpadky a někam je musí dávat... ano, je to tak) a nebo, že schody na Montmartru smrdí močí a francouzská mládež, místo toho, aby na pobřeží Seiny popíjela víno a vedla dekadentní život jako třeba Arthur Rimbaud, chodí do klubů, které napodobují palubu vesmírné lodi a opíjí se růžovým bublinkovým nápojem, který má procent alkoholu asi ještě míň, než Frisco. Měla jsem ho a je to horší, než Rychlý špunty. (Možná, že takhle skutečně vypadá dekadence našeho století... :-O ) 



Viděly jsme Paříž zahalenou v mlze z vrcholku Tour Montparnasse. Stálo to za to, i když jsme byly promoklý až na kost.  Pršelo. Hodně.


Málem jsme vypustily duši na točitých schodech vedoucích pryč ze stanice metra na Montmartru.



Navštívily jsme prodejní muzeum Salvadora Dalího (Montmartre)


Snídaly jsme na Gare du Nord čerstvé croissanty a kávu. Cliché.


Viděly jsme Tulerijské zahrady, Nottre Dam, Les Invalides a hrobku Napoleona Bonaparte, Vítězný oblouk, La Defense a La grande arche, St. Michele, Sacre coeur, Louvre, Orsay, Place de la Concorde, a taky butik Gucciho, Diora a Vuittona, Ladurée... (Když už, tak už.)


Dvě slova. Foie Gras.


Zjistily jsme, že je lepší výhled z Montparnasse než z Eiffelovky, na kterou se stejně nedostanete bez dlouhého čekání ve frontě.


Tak zase někdy... (snad brzo!)


Čtěte dále v této kategorii...

0 komentářů

TENTO MĚSÍC NEJVÍC ČTETE

Subscribe