09.06.15

Chvilka pařížské ranní poetiky


Paříž přes den tepe životem. Hlavní silnice jsou narvané auty. Chodníky se mění v chaotickou několika proudovou dálnici uspěchaných lidí. Běžci. Cyklisté. U Eiffelovky staví každou hodinu alespoň deset vysokých autobusů. Pouliční umělci. Kytary, zpěv, piano, saxofon. Stánky s cukrovím. Stánky se suvenýry. Klapání podpatků. Cvakání fotoaparátů. Zvonky na kolech. Klaksony. Dlouhatánské fronty. Mačkající se davy. Všichni spěchají, všichni telefonují, všichni si něco fotí. Kavárny a bistra jsou plné. Není si pomalu kam sednout. Cinkání příborů a skleniček. Zvuk rozbitého skla. Posouvání židlí. Vůně čerstvě usmažených palačinek s čokoládou. Bon Jour! Excuse moi. Merci. Aurevoir! Merde! Putain. Život, pohyb, energie. Možná, že až moc energie. Ze začátku se mi tu vždy točí hlava a nestíhám vnímat všechno, co se kolem mě děje. Těch vjemů je tak strašně moc! Vždyť Brno je oproti centru Paříže vyloženě oáza klidu a nejsem na to zvyklá. Mé smysly tu vždycky dostávají pěkně zabrat.