30.12.15

Prosincová mlha



Je prosinec. Pokročilý prosinec. A místo sněhu se večer drží u země těžká hustá mlha. A když je jasno a zapadá slunce, je to něco neskutečnýho... 

Zase jednou mě ta příroda dostala totálně do kolen. Něco takovýho jsem snad ještě neviděla! Vy jo? :) (Foceno mobilem - škoda, že jsem neměla po ruce něco lepšího :/)

Třeba je to předzvěst toho, že ten blížící se příští rok bude taky tak krásnej! ;-)

02.11.15

Dušičková Sněžka


Téměř 40 km v nohách, dušičková příroda, hustá mlha, mrholení, ledovým vichrem ošlehaný tváře a zadek (termo-punčochy nepomohly), ale to těšení se, že až to člověk sleze, dá si horkej grog, je k nezaplacení :D Vyrazit na delší tůru v ne úplně ideálním počasí není zas tak špatný - o zážitek máte zaručeně postaráno. I když celou cestu klejete a sníte o teplé posteli, nebo teplé vaně, tak až se do té teplé postele/vany později konečně dostanete, budete ještě rádi vzpomínat ;-)

30.09.15

Šípky a dýně


Snad se nebude nikdo zlobit, že k těmto fotkám nic extra nenapíšu. Nic mě totiž nenapadá a ani zrovna nemám nic, s čím bych se "pochlubila" :D Cvakla jsem tyhle šípky jen tak, když jsem šla běhat a dýně klasicky každoročně u babičky na zahradě :)

06.09.15

4 dny v Paříži


Sbalila jsem se rychlostí blesku a než byste řekli "KIR", stály jsme s kamarádkou kolem půlnoci na letišti Charles de Gaulle a vyhlížely taxi... Je to už skoro rok, co jsem byla v Paříži poprvé a ani ve snu by mě nenapadlo, že si to tak brzo zopakuju... :)

29.08.15

Óda na anglickou hospodu

Místo: The White Hart, Crystal palace, Church road 96, London

Není nic lepšího, než si takhle večer zajít "na jedno" (dvojpivo, trojpivo...) do takové té klasické anglické tmavé hospody. Prostě "english pub", jak vyšitej. Světla tu moc není (ani ve dne) a večer je to tu celé takové "svíčkovo-lampičkové" (Jak říká moje bábi - "intimčo".) Nábytek je ze dřeva a vypadá, jako že už toho docela dost zažil. Na pár stolech a okenních parapetech jsou rozmístěny lampy - každá je jiná a ani jedna z nich nevypadá nově. Je jasné, že je majitel posbíral někde na blešáku. Bar nejde pod všemi těmi lahvemi od whiskey ani pořádně vidět. Za to mě ale neustále bije do očí nálepka českého Kozla u výčepu. Je totiž hrdě zařazen mezi Meantime, Guinnesse a další evropské pivní jedničky.

28.08.15

Palma de Mallorca


Španělsko jako víno. Architektura, okenice, rozevláté záclony, zmrzlina, kastaňety, handmade věci z korálků, kůže, všechno takové barevné a temperamentní. Pouliční umělci, pán hrající BESAME MUCHO u katedrály La Seu... Prostě krása...

23.08.15

Vitamin Sea


Nikos Kazantzakis
Jak prostá a skromná věc je štěstí: sklenice vína, pečený kaštan, titěrný ohníček a zvuk moře.

20.08.15

Quiero una copa de sangría por favor


Španělsko. To pro mě vždycky představovalo kastaněty, kytary, sangríu, paellu, flamenco, rudé rozevláté sukně, corridu - toreras a býky, ibišky, Gaudího, Carrerase a taky Antonia Banderase, jak zpívá Soy un hombre muy honrado (tu písničku umím nazpaměť ještě ze školy - 5 let španělštiny), nejlepší jamón (šunku), olivovníky a citrusy, fíky, kachličky typické pro Andalusii, vějíře, moře....no a taky si vždy vybavím kapelu Gipsy King. Ti mě vždycky rozpálí a dostanou do takové té letní vysluněné nálady a la Espaňa. Do Barcelony, Madridu, Sevilly, Malagy nebo Valencie (no jo, asi chci vidět všechno :D) se teprve "chystám", ovšem na Mallorce jsem už po druhé a Kanárské ostrovy mám už taky docela prošmejděný (Tenerife, Fuerteventura) a musím říct, že Španělsko je moje srdcovka...jako bejk.

18.08.15

Tower of London. Gentle visitor, pause a while...

Tower pro mě byl velká událost. Není to tak dávno, co jsem přímo ŽRALA Tudorovskou historii, Jindřicha VIII. a Annu Boleynovou. Přímo mě mrazilo, když jsem během plavby po Temži viděla (dnes už zazděnou) TRAITOR'S GATE - Bránu zrádců. Poletují zde hejna krkavců a vy si tak nějak díky tomu uvědomíte, jak strašně moc depresivní to muselo být místo, když zde nespočet lidí čekalo na smrt. Pravděpodobně často i nevinných. Moc zajímavý místo se silnou atmosférou. Nicméně, zajímavý to je opravdu jako "místo". Výstavy, co tu jsou - od korunovačních klenotů až po miliony druhů brnění - , už mě zas až tak nenadchly. Nějak to asi nedokážu ocenit... :D

05.08.15

Vysoko nad Temží


20 Fenchurch Street Bdg + Cucumber Tower + Trinity Square

04.08.15

Mind the gap! Aneb jak jsme to v Londýně totálně projeli


Víte, co byla má poslední naprosto nesnesitelná frustrace?
Vystát mou mamku, která už svou frustraci neudržela a zhroutila se.
A z čeho?
Z londýnské veřejné dopravy.
Ale já ji chápu. Něco tak šíleně chaotickýho jsem ještě nikdy v životě neviděla.

03.08.15

Upper Norwood


Asi bych zvládla takovej výhled vídat každej den po cestě do práce... :-O 
Třeba jednou...

31.07.15

Šalvěj


Na zámku v Mikulově!

21.07.15

Covent Garden | The Marquis pub


Byla to hospoda, která mě chytla za srdce a už nepustila. Hospody jsou prostě moje. Těším se na všechny veledůležité památky a významné stop pointy každého města, které navštívím. Nic se ale nevyrovná tomu pocitu, když si zajdete posedět do jednoho z místních podniků. A nejlépe do toho, který zrovna neoplývá turistickým ruchem - je zapadlý a nestojí ve středu nejfrekventovanějšího místa. Splynete s prostředím, pozorujete lidi, vychutnáváte si atmosféru.

09.06.15

Chvilka pařížské ranní poetiky


Paříž přes den tepe životem. Hlavní silnice jsou narvané auty. Chodníky se mění v chaotickou několika proudovou dálnici uspěchaných lidí. Běžci. Cyklisté. U Eiffelovky staví každou hodinu alespoň deset vysokých autobusů. Pouliční umělci. Kytary, zpěv, piano, saxofon. Stánky s cukrovím. Stánky se suvenýry. Klapání podpatků. Cvakání fotoaparátů. Zvonky na kolech. Klaksony. Dlouhatánské fronty. Mačkající se davy. Všichni spěchají, všichni telefonují, všichni si něco fotí. Kavárny a bistra jsou plné. Není si pomalu kam sednout. Cinkání příborů a skleniček. Zvuk rozbitého skla. Posouvání židlí. Vůně čerstvě usmažených palačinek s čokoládou. Bon Jour! Excuse moi. Merci. Aurevoir! Merde! Putain. Život, pohyb, energie. Možná, že až moc energie. Ze začátku se mi tu vždy točí hlava a nestíhám vnímat všechno, co se kolem mě děje. Těch vjemů je tak strašně moc! Vždyť Brno je oproti centru Paříže vyloženě oáza klidu a nejsem na to zvyklá. Mé smysly tu vždycky dostávají pěkně zabrat.

23.04.15

Večerní běh kolem rybníka


7,5 kilometrů - dnes to docela šlo. Víte, co je na běhání nejhorší? Že ten parádní, úžasný a nejlepší pocit po doběhnutí, kdy s sebou plesktene na pohovku a popíjíte proteiňák, nebo vodu s citronem, vydrží sotva pár hodin. Další den už si vždycky zase spokojeně BUCHTÍM a nic se mi nechce. Biologický poločas těch slavných endorfinů by mohl být o dost delší, na můj vkus :) Naštěstí mě to stejně vždycky nakonec znovu vytáhne... Alespoň na procházku. Ještě, aby ne, když máme takovou krásu hned za domem!

12.03.15

Pařížská premiéra


Listopad 2014. Jednoho dne jsme se domluvily s kamarádkou, že si koupíme na slevomatu výlet do Paříže. Byla to docela fuška, protože jsme jely 16 hodin autobusem, který měl opravdu hodně daleko do žluťásků s nápisem Student Agency... Staré sedačky, minimum místa, bez WC. I k nám domů na dědinu jezdí hezčí autobus :D Ve chvíli, kdy nám chtěli pustit na cestu film - jediný, co měli - POPELKU - seklo se jim DVD už na začátku, když jely titulky a přijížděl pan král se svou družinou :D a my nakonec mohly jít v klidu spát. Na cestu jsme si napekly špenátový quiche (aby to bylo tématické).